Vltava

Jože Plečnik, Vojtěch Ignác Ullmann a Pavel Janák, to jsou osobnosti, jejichž tvorbu chtějí organizátoři letos na festivalu otevřených budov, který právě začíná, hlavně připomenout. „Akce není o tom honit se za architekturou, ale vnímat prostor,“ říká Michaela Pánková z přípravného týmu. Dobrovolnice, historička umění a průvodkyně Markéta Čejková doplňuje: „Nadšenci otevírají budovy nadšencům, jde o komunitní záležitost, lidé se pak více zajímají o město, ve kterém žijí.“

Mnohokrát zfilmovaný, opakovaně vydávaný – jeden z prvních sci-fi hororů a navíc napsaný mladou ženou – román Frankenstein od Mary Shelley. Velkolepě vypravené nové vydání se může pochlubit pevnou textilní vazbou, výraznou typografií, atmosférickými ilustracemi nebo přílohami v podobě stylových záložek.

Dávám materiálu šanci sdělit svůj názor, říká světově úspěšná sklářská výtvarnice Gizela Šabóková. Jednu část duše vyhradila svému muži a celoživotnímu souputníkovi Karlu Bartoníčkovi, druhou barvám. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvila i o tom, proč se jí špatně pracuje se zelenou, díky čemu se jí podařilo rozjet kariéru anebo jak pod vedením jazzmana Karla Růžičky hrála na klavír, aniž by to předtím uměla.

Obsah čtyř tenkých tubusů, které přede mě položila archivářka, je přesně osmdesát let starý. Pochází z první poloviny roku 1942. Porýsované pauzákové role, vybledlé světlotiskové kopie, útržky tužkou vyvedených skic. Tiše šustí, jak je rozbaluji. Kladou odpor. Pořád se totiž rolují zpět, jako by nechtěly vydat svůj obsah. Mám strach, abych je ještě víc nepolámal, tak jsou křehké.

Slouží kazatel Michal Balcar.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Kvůli přibývajícímu počtu Ukrajinců v Česku vzrůstá zájem o knihy a učebnice v ukrajinštině, veřejné knihovny i nakladatelství už je ve větší míře dokážou poskytovat. Kvůli uzavřenému československému pavilonu na bienále v Benátkách čeští umělci přicházejí o možnost prodat svůj talent na světové akci. Devadesátá léta zůstávají oblíbeným námětem na divadle, v TV i filmu. Jak kvalitní je program Pražského jara a dalších velkých tuzemských hudebních festivalů?

Ráda by malovala jako Dalibor David, psala jako Petra Hůlová, a kdyby si mohla vybrat film, který by ji dokonale zastoupil, byl by to snímek Jima Jarmusche Podivnější než ráj. Svou retrospektivní výstavu Již brzy fotografka Markéta Othová pojmenovala podle často užívaného reklamního sloganu, její fotografie jsou přitom opakem komerce: nekřičí, zachycují detaily každodenního života. O fotce, ale i o malování anebo knihách mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Ani po dvou nominacích na Literu za poezii a následném vítězství v prozaické kategorii Magnesie Litery před dvěma lety nedošlo k očekávatelnému přestupu spisovatele Daniela Hradeckého mezi autory těšící se zájmu médií. Před několika měsíci mu v nakladatelství dybbuk vyšla nová kniha s názvem Silážní jámy – a jak její vlastní obsah, tak její dosud spíše mizivý ohlas dávají tušit, že Hradecký nadále zůstává prokletým básníkem z českého Severu. A nejspíš je to tak dobře.

Režisérka Daniela Špinar se loučí s Národním divadlem v Praze Shakespearovou komedií Mnoho povyku pro nic. Hra z roku 1599 se vrací do druhé půle 13. století, kdy se Sicílie jako nezávislé království dostává pod španělskou správu. Spojuje dvě milostné zápletky a zlovolné intriky na dvoře messinského vládce Leonata. Lidový humor do ní pak vnáší dvojice rázovitých strážníků, která nevědomky přispěje k jejímu šťastnému rozuzlení.