Vltava

Dlouhodobě se pohybuje na pomezí experimentální hudby, elektroniky a vědy. Ve Vizitce mluví o své skladbě 4.5Ga~24h, tedy čtyři a půl miliardy za 24 hodin, která mapuje vývoj Země, ale také o samotném čase a že na na skladbě jako první dekódujeme rytmus. „Nemyslím si, že jdou věci dokončovat, pokaždé mám pocit, že se dá dostat ještě hlouběji,“ vysvětluje.

Ještě před několika lety žila Gisèle Pelicot naprosto obyčejný život francouzské důchodkyně a prakticky nikdo ji neznal. Dnes ví o jejím jméně prakticky celý svět a do češtiny byla teď Petrou Zikmundovou přeložena také její kniha Óda na život.

Už třicet let se zabývá dílem Jana Amose Komenského, je vysokoškolským pedagogem a zakladatelem projektu Komenský/ Příběhy lidskosti. „Byl vynikajícím pozorovatelem toho, jak funguje člověk jako jedinec i jako člověk ve společnosti a dokázal to jedinečně pojmenovat,“ popisuje ve Vizitce a dodává: „Za svého života byl opravdu věhlasný, proslavil se hlavně učebnicí Brána jazyků.“ Repríza z 26. 3. 2026.

Doputoval ke mně čerstvý výrok jedné mladé libanonské aktivistky. „Jediný důvod, proč vaše rodina spí v klidu, zatímco moji příbuzní se probouzejí za zvuku bomb, je vaše štěstí na zeměpisnou polohu.“

Saša Michailidis se ptá ředitele Dejvického divadla a iniciátora vzniku kulturní stanice Galaxie Lukáše Průdka a Vladimíra Peringera, ředitele opavského kulturně-uměleckého prostoru KUPE. Od loňského září dočasně funguje v bývalém multikině na pražských Hájích kulturní stanice Galaxie. Působí tam Dejvické divadlo, divadlo Minor, Festival 4+4 dny v pohybu, skupina DanceConnected a DAMU.

Hudebník Michal Prokop prozradí, proč má vysokou školu bez diplomu, proč s kapelou proti původnímu plánu neemigroval a co považuje za krizový bod své kariéry.

Přes deset let je kmenovým autorem nezávislé pražské scény v Divadle X10 a také jejím dramaturgem. Nejnověji X10 uvádí jeho inscenaci Demonstranti, která nahlíží na současnou rozdělenou společnost skrze zobrazení vnitřního světa jedné rodiny. „Nešlo mi o socioekonomické faktory, ale o to, jak se můžou vyvíjet vztahy velmi blízkých lidí,“ vysvětluje ve Vizitce. „Myslím si, že volba mých rodičů kazí mým dětem budoucnost,“ dodává.

Dívka natahující ruku k červenému balónu ve tvaru srdce, silueta maskovaného muže, který místo molotovu hází kytici květin, dva líbající se policisté, portrét Stevea Jobse jako syrského uprchlíka, holubice míru s neprůstřelnou vestou, pokojská zametající nepořádek pod koberec. To je zlomek výjevů, kterými Banksy stačil pokrýt některé zdi a ulice našeho světa.

V jednom z pražských malostranských domů se setkáváme s třicetiletým Francouzem. Musel opustit svou vlast a v Čechách nyní pracuje pro železniční společnost, ve které má na starosti vytyčení železniční tratě skrz křivoklátské lesy. Protože se v dlouhém odpoledni nudí, vyjde na procházku po nedalekém okolí…