Vltava

Spisovatelka a scénáristka vypráví o dětství prožitém v různých prostředích. Zamýšlí se nad tím, proč zlý člověk ubližuje víc sobě než svému okolí. A co to znamená, když zasáhne hlas shůry? Repríza pořadu z roku 2022.

Hraje v nové inscenaci Funerál, s jejímž námětem přišla do La Fabriky Vanda Hybnerová. V klauniádě na téma pohřeb jsou čtyři herci a všichni se spolupodílejí na režii. Ve Vizitce popisuje, jak vznikala jeho role cynického majitele pohřební služby. Řeč je ale také o herectví jako takovém nebo o uměleckém vlivu jeho otce Miroslava Donutila. V jakém směru o sobě říká, že je stará škola? Jak hledá autenticitu na jevišti? A co je jeho životním mottem? Ptá se Karolína Koubová.

Co má společného stará plechovka od barvy, do které německý umělec Joseph Beuys místo štětce ponořil kost, se zářivě zlatým středověkým relikviářem svatého Václava ve tvaru ruky? Dvě „nádoby“ s částmi lidských pozůstatků, oboje svými tvůrci přetaveno v silná umělecká díla určená pro pohledy diváků.

O pontifikátech Benedikta XVI. a Františka, jejich pojetí papežské moci i odkazu, který po sobě zanechali, bude v dnešní epizodě ze série Křesťanství ve víru kulturních válek v rámci nedělního Kréda mluvit Matěj Senft se svými hosty: církevním historikem Tomášem Petráčkem a politologem Petrem Kratochvílem.

Proč byly Athény duchovním hlavním městem Římské říše? A jak vzpomínali římští studenti na řecké školy?

Vracíme se do doby, kdy Praha ještě neznala vytápění uhlím. Kvetl obchod se dřevem, které se do hlavního města plavilo po Vltavě. Hrdina povídky Purkmistr z Podskalí pochází z rodiny dobře zavedeného obchodníka se dřevem. Poté, co Evropu zachvátí krize provázející nástup napoleonských válek, přichází náhle o celou rodinu.

Saša Michailidis se ptá hostů na to, jak se řídí instituce takového rozsahu a významu, jakou je třeba Národní galerie. Ta v Praze musí hledat nového šéfa po odvolání Alicji Knast. Tuzemská divadelní jeviště jsou plná adaptací literárních předloh, proč? A mluvili jsme také o tolik skloňované excelenci v kultuře, co to vlastně je?

Od třinácti let jezdil na čundry s turistickým oddílem a dodneška, když má zůstat přes víkend ve velkém městě, je nervózní a chce odjet do přírody. Považuje se za starého romantika a i jeho poslední sbírka Western pracuje s trampskou poetikou a návraty do přírody. Je součástí umělecké skupiny Vítrholc, která funguje už třicet let.

Je jaro. Sedím na slunci. Za mnou na stěnu si sedla moucha. Hřejeme se spolu. Slunce je náš společný bůh. Božské slunce nemá smysl psát s velkým S. Je mu to jedno. Je mu jedno, jestli je bohem s malým nebo velkým B. Je mu lhostejné, jestli mu zřídíme kult, jestli se k němu budeme modlit pravidelně nebo vůbec. Můžeme se od něj odvrátit, zakopat se pod zem… Slunci je to jedno.