Vltava

Militantní feministka, nepřítelkyně státu nebo škůdkyně kultury. I takové nálepky, které fungují jako obchodní značka, si vysloužila rakouská spisovatelka a držitelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek. 20. října oslaví 75 narozeniny a při této příležitosti vznikl pro Mozaiku nový seriál, ve kterém dílo této rakouské spisovatelky přiblíží teatroložka a překladatelka Barbora Schnelle a překladatelka Jitka Jílková.

Je večer, sedím před domem na zemité terase lehce nad návsí a koukám se kolem. Jako letošní tečku drobných úprav zahrady jsem vysadil přísavník trojcípý, který snad brzy pohltí drátěný plot, abychom viděli jen střechy okolních stavení a trochu víc se skryli před asfaltem silnice a všeho, co se po něm prohání nebo loudá.

V Praze se na týden zastavila růžová sanitka dánského uměleckého sdružení Kunstpartiet se svým projektem EUmergency: Artbulance na cestě. Koho nebo co chtějí léčit? Jak léčba uměním v jejich podání vypadá? Co všechno je ve hře, když se umělci rozhodnou intervenovat ve veřejném prostoru? V jakém vztahu je umění a léčení? S Hankou Malaníkovou hovoří členka sdružení Kunstpartiet Linda Sugataghy, operní pěvkyně Miroslava Časarová a divadelník a pedagog Tomáš Žižka.

Ještě před uvedením v českých kinech byl film slovenského režiséra Petra Bebjaka Zpráva vyslán do bojů o Oscara. K natáčení příběhu o dvou mužích, jimž se podařilo utéct z Osvětimi a zprávu o utrpení předat světu, použil Bebjak mimo jiné i dobové kresby. Jak řekl v rozhovoru s Tomášem Pilátem, štábu lépe pomohly poznat každodenní život v koncentračním táboře.

Židovské hřbitovy nás lákají svou tajemností, nesrozumitelnými nápisy, zřetelně jinou tradicí pohřbívání. Byly součástí každé židovské komunity, každé židovské obce. Úcta k mrtvým je v judaismu tradiční, prastará a věřící Židé ji nikdy neopustili. Také všechny zvyklosti jsou prastaré, daleko starší než ty evropské. Židovské tradice, nejen pohřební, jsou pevně svázány až se starověkem, jen to je úctyhodné.

Na českých hradech a zámcích není o kulturu nouze, často se ale jedná spíš o komerční nebo historicky zaměřené akce. Sluší památkám současné umění, a proč se tam s ním setkáváme tak zřídka? Ptá se Jakub Čermák v Akcentu Jiřího Vydry, kastelána Valdštejnské lodžie a zároveň režiséra a kulturního organizátora. Druhým hostem je umělkyně Ewa Žurakowská, která působí jako dramaturgyně polského renesančního zámku Gorzanów.

Co mají společného politici Jiří Paroubek, Stanislav Gross a hudebník Jan Nedvěd? Jsou to osobnosti s rozporuplným mediálním obrazem, o kterých i kvůli tomu točil dokumenty host vltavské Vizitky Jan Látal. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil i o svém nejnovějším počinu, který se týká právě písničkáře Nedvěda: filmu Tahle doba není pro nás.

Prodírali jsme se už téměř podzimním lesem, mokrým po dešti, po pás zarostlým hustým ostružiním. Brzy bylo jasné, že to tudy nepůjde, zkusili jsme to tedy po okraji lesa, který téměř okamžitě přecházel v kukuřičné pole. Rozmoklá mazlavá hlína, všemožné trnité šlahouny, křoví a výmoly. Po několika stech metrech jsme konečně narazili na omšelou zeď a v ní vyvrácenou branku.

V programu festivalu LICAF, který se koná od 15. do 17. 10. 2021 v britském Kendalu, je řada českých vstupů, včetně výstavy Tady a teď. Výstavu deseti tvůrců připravil spolu s Tomášem Prokůpkem teoretik a historik komiksu Pavel Kořínek. Mezi vystavující patří i výtvarník, filmový a komiksový scénárista Vojtěch Mašek, jehož výrazným počinem je komiks Sestry Dietlovy. Ve Kendalu je na umělecké rezidenci i kreslířka a animátorka Kateřina Čupová, která stojí za komiksem R.U.R.