Vltava

Jako architekt začal dvouletým studiem na Vysoké škole výtvarných umění v Rennes, kde se jeho učitelem stal představitel umírněné regionální moderny Jean Fauny, u kterého později působil až do roku 1936. Před válkou Flanchec stihne dokončit dům Strniste v I‘ll Grande, ve kterém vytváří nečekanou syntézu mohutnosti regionální lidové architektury, zdobnosti art deca a jednoduchosti modernismu.

Portréty Václava Havla či Baracka Obamy, ale i vítěze závodů Formule 1 Miky Häkkinena nebo oštěpařky Barbory Špotákové jsou prací předního akademického sochaře, autora mincí a pamětních medailí a dlouholetého pedagoga jablonecké průmyslovky Jiřího Dostála. Vizitku v jeho ateliéru plném obrazů, soch, reliéfů a vůně terpentýnu natočil David Hamr.

Italský spisovatel Sandro Veronesi patří ve své domovině k etablovaným literátům a držitelům řady ocenění. Jeho prózy se hojně překládají a některé se dočkaly i filmových adaptací. Českým čtenářům se poprvé představil letos – nejdříve v létě vydaným románem Kolibřík, posléze osobně na zářijovém Světě knihy v Praze. A soudě podle prvních nadšených ohlasů si troufám říci, že o tomto autorovi u nás neslyšíme naposledy.

Všimla jsem si toho až poměrně pozdě. Jaro bylo chladné a okno se zvečera neotevíralo. Upozornilo mě až hlasité tleskání křídly před soumrakem. Jasan na našem dvorku si letos za své nocoviště zvolil párek holubů hřivnáčů, největších evropských holubů, kteří se v posledních letech z lesů a polí nastěhovali do měst.

V rámci Divadelního festivalu Kutná Hora se setkali pořadatelé festivalů současného divadla z různých koutů světa i České republiky, aby diskutovali o funkčních modelech spolupráce mezi festivalovými producenty a místními samosprávami. Jak ovlivňují festivaly dění ve městě? A znají pořadatelé dobře své diváky? Příkladem mohou být festivaly Kult v Ústí nad Labem a Luhovaný Vincent v Luhačovicích. V Akcentu za ně promluví jejich ředitelé Honza Kvasnička a Magda Petráková.

Už dvacet let se živí jako úředník a přitom píše groteskní, humorné a sžíravé prózy, kvůli nimž je přirovnáván k Franzi Kafkovi nebo k Thomasi Bernhardovi. Slovenský spisovatel Vladimír Balla své knihy podepisuje pouze Balla. Což platí i pro tu nejnovější, nazvanou Je mrtvý, která nedávno vyšla česky.

Tanec nás může naučit o vlastnostech prostoru a vztahu člověka k němu, možná nejvíc ze všech umění. Protože prostor architektury nemá smysl jako objekt sám o sobě, ale uskutečňuje se až v interakci s člověkem, tedy i jeho pohybem. A právě tanec, kromě dalších uměleckých sdělení, ukazuje vztah těla a prostoru v koncentrované a viditelné formě.

Dokumentarista Jan Šikl sbírá a zpracovává především domácí videa a soukromé archivy; v počátcích dokumentárního filmu Rekonstrukce okupace stál ovšem nález doposud neznámých profesionálních filmových materiálů. Vznikly 21. srpna 1968 a ve dnech bezprostředně následujících. Po zevrubném pátrání se ukázalo, že za nimi stojí režiséři a kameramani tehdejšího studia Armádního filmu.

Během své kariéry neopomenul japonsko-americký výtvarník Isamu Noguchi snad jediné médium umělecké tvorby. Teď se jeho tvorba odkrývá po mnoha letech opět v komplexní podobě. Výstava v centru Barbican v Londýně představuje rozmanitý výběr Noguchiho děl od raných surrealistických plastik, přes design nábytku a svítidel padesátých let až po velké architektonické a krajinné celky.

Jak vypadá moderní výšivka inspirovaná městským životem? Stačí se podívat na tvorbu výtvarnice a knižní grafičky Ivany Kocmanové, která od roku 2018 tvoří pod značkou BRO. Její první kolekce byla inspirovaná fotkami z rodinného archivu. A právě fotografie stojí na začátku každého nového motivu.