Vltava

Krakov je městem divadla. I když se nehraje, jeho budovy mají zajímavou historii. Například Divadlo Bagatela, které má to štěstí, že se po něm jmenuje i zastávka městské dopravy, bylo otevřeno v roce 1919 jako místní podoba pařížského divadla lehkých komedií, které začas podlehlo konkurenci s biografy, ale pak se zase vrátilo k činoherní produkci.

Před šesti lety se tři mladé ženy rozhodly zachránit prvorepublikovou funkcionalistickou Kralovu vilu. Vznikl spolek Živá vila, jeho aktivity se rozrostly a letos prachatická budova už podruhé hostila hudební festival Vivat Vila.

Hannah Lühmann studovala v Berlíně a Paříži filozofii a pracuje jako zastupující vedoucí rezortu fejeton v deníku Welt. Během pandemie se jí podařila sepsat prozaická prvotina s názvem Auszeit – čili volně přeloženo Chvíle oddechu. Eva Novak knihu četla a přináší její recenzi.

Zatímco před několika lety u nás nebyla nouze o zprávy věnované dramatickým událostem v Sýrii – revoluci přecházející ve vleklou občanskou válku a následné uprchlické vlně –, dneska už dění v zemi stále sužované bratrovražedným konfliktem tuzemská média příliš nezajímá. Tím spíše je nutno kvitovat vydání románu syrského spisovatele Chálida Chalífy Smrt je dřina, který pro nakladatelství Akropolis přeložila z arabštiny Jitka Jeníková.

Vidět originály obrazů Francisca Goyi je jako dostat ránu pěstí. Ránu, které rádi znova a znova nastavíte tvář. Goya je totiž jedinečný malíř mnoha provokativních poloh.

„Na letní školu k nám často přijíždějí hudebníci, kteří mají rádi českou klasickou hudbu a chtějí se kvůli ní naučí česky,“ říká bohemistka a ředitelka právě probíhající Letní školy slovanských studií Svatava Škodová. Proč se rozhodla, že bude učit česky cizince? Co činí cizincům při studiu češtiny největší problém? I o tom mluvila ve Vizitce, kam ji pozvala Hana Slívová.

Kdybyste mě hledali, bydlím na pražské náplavce. Vždycky níž, než nábřeží, a vždycky připravený být zaplaven. Nejdřív jsem byl jen mezerou v pobřežní zídce, později klenutým průchodem v nábřežní zdi, potom čapadlem chytajícím připlavené vory a místem pro prknaře, rovnaře a drvoštěpy.

Vojta Nýdl z uskupení Clarinet Factory vydal svou první sólovou desku, na které okouzlí křehkostí svého hlasu i texty. Spolupracoval na ní s Beatou Hlavenkovou.

V létě trávíme více času v přírodě – resp. ve volné, přírodní krajině. Ta je ale stejně tak prostředím, jako město, jako architektura a funguje na podobných principech. V krajině se ale často cítíme lépe, než ve vystavěném prostředí – alespoň by se tak dalo soudit podle toho, že do ní utíkáme ve chvílích volna. Proto je zajímavé zamyslet se nad tím, jaké jsou vlastnosti krajiny, pro které se v ní cítíme dobře. A jak může podobnými vlastnostmi disponovat architektura?

„Zatěžovalo nás to, pořád jsme o tom museli mluvit. My jsme ale jen chtěli dělat divadlo, hrát hudbu a studovat obor, který jsme si vybrali,“ vzpomíná olomoucký dramatik, novinář, vydavatel a vystudovaný elektroinženýr Tomáš Tichák na dobu, kdy se o jeho dramatickou tvorbu zajímala policie. Ve Vizitce s Alešem Spurným ale mluvil třeba i o vedení Hanáckých novin po roce 1990.