Vltava

Měl pocit, že scénář filmu Chyby od Romana Vojkůvky není nic pro něj. V duchu se ale k příběhu Emy, která zkouší žít na malém městě i se svou minulostí pornoherečky, stále vracel.

Letos v červnu vystavil Anastassiades svá díla po boku českého brutalistického architekta Jana Bočana v Londýně, kde vznikl nečekaný dialog odlišných generací i přístupů. Za vším stojí galeristka a sběratelka Nina Hertig, která v roce 2005 otevřela svůj obchod Sigmar ve čtvrti Chelsea. Pro londýnské sběratele Nina vyhledává především skandinávský nebo rakouský design minulého století. Touha objevovat stále něco nového jí přilákala před několika lety i do České republiky.

Až lidé přivedou svět do záhuby, což nebude trvat dlouho, zavládne na čas šero a vítr. Den a noc splynou. Roky a roky vítr povane stejným směrem a stejnou silou. Ale jedné noci jednoho dne zničehonic zeslábne a k borovici donese verše americké básnířky Marianne Moorové. Borovice si je přečte a vzpomene si na všechno a překrásný svět, jak ho teď známe, bude pokračovat. Člověk v něm jednou provždy ztratí vládu, ale nějaké místo se pro něj najde.

Jak se fenomén městských legend, dezinformací a konspirací propsal do divadelní inscenace Černá sanitka, karetní hry Nekrm kachnu! a dokumentárního filmu Dobré zprávy?

Zní to jako hádanka: komponuje přemýšlivou, plachou hudbu, zároveň ale stojí pevnýma nohama na zemi. Kdo je to? Stále ještě velmi mladá skladatelka Eliška Cílková má za sebou zkušenosti z Vídně i New Yorku, českým posluchačům přiblížila zvuk klavírů z opuštěných domů v černobylské oblasti a spolu se svým mužem Jindřichem Andršem patří mezi úspěšné české dokumentaristy. Vizitku Elišky Cílkové připravila Renáta Spisarová.

Jako každé umění, i film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty stojící mimo hlavní proud a vznikající bez pomoci oficiálních struktur. Nový cyklus, který pro ranní Mozaiku Českého rozhlasu Vltava připravil Tomáš Pilát, si bere na mušku pět filmařů, kteří mají takové projekty na svědomí.

Jako každé umění, i film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty stojící mimo hlavní proud a vznikající bez pomoci oficiálních struktur. Nový cyklus, který pro ranní Mozaiku Českého rozhlasu Vltava připravil Tomáš Pilát, si bere na mušku pět filmařů, kteří mají takové projekty na svědomí.

Jako každé umění, i film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty stojící mimo hlavní proud a vznikající bez pomoci oficiálních struktur. Nový cyklus, který pro Mozaiku Českého rozhlasu Vltava připravil Tomáš Pilát, si bere na mušku pět filmařů, kteří mají takové projekty na svědomí.

Jako každé umění, i film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty stojící mimo hlavní proud a vznikající bez pomoci oficiálních struktur. Nový cyklus, který pro Mozaiku Českého rozhlasu Vltava připravil Tomáš Pilát, si bere na mušku pět filmařů, kteří mají takové projekty na svědomí.

Jako každé umění, i film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty stojící mimo hlavní proud a vznikající bez pomoci oficiálních struktur. Nový cyklus, který pro Mozaiku Českého rozhlasu Vltava připravil Tomáš Pilát, si bere na mušku pět filmařů, kteří mají takové projekty na svědomí.