Vltava

Je to dokument, který by měl v divákovi vzbuzovat otázky, říká filmařka Erika Hníková o snímku Každá minuta života, ve kterém sleduje, jak mladí slovenští manželé vychovávají svého syna Miška k nadpozemsky kvalitním výkonům. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem ale mluvila také o mediálním dopadu dokumentu Pět zrození anebo o své krátké epizodě šéfredaktorky časopisu Nový prostor.

Dnes ráno jsem ženě slíbil, že odpoledne s sebou vezmu psa. Už když jsem to říkal, věděl jsem, že se mi nebude chtít vzít odpoledne psa na procházku. Nikdy se mi nechce chodit ven se psem. Ale dnes ráno bylo odpoledne ještě příliš daleko a žena se navíc chystala k odjezdu – a tak jsem to slíbil lehce a do odpovědi pohotově vecpal i údiv nad tím, jak si žena vůbec může myslet, že bych šel odpoledne na procházku a psa nechal doma.

Na břehu řeky stojí malá osada, v ní pár srubů a chata na kuřích nožkách se zásobami. Její obyvatelé mohou mít asijské rysy, ale najdou se i jedinci s rezavými vlasy anebo ti, kteří mají vlasy spletené do copů jako indiáni. Antropolog Tomáš Boukal českému publiku soustavně přibližuje život, kulturu a mytologii původních sibiřských obyvatel. O nich, ale také o svých motivacích k návratu do podhůří Uralu mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Jsou věci, které po druhých dělat nechcete. Já si třeba vybavuji, jak mně jako dítěti vadilo, když se u prarodičů šetřilo teplou vodou a všichni se po sobě postupně koupali v jedné napuštěné vaně.

Slouží farářka Lenka Ridzoňová.

S vizuální kulturou se setkáváme na každém (kr)oku. Jak to, co vidíme, ovlivňuje naše myšlení a náš sebevztah? Odpovídá Václav Janoščík a Andrea Průchová Hrůzová.

Český politolog a politický komentátor Jiří Pehe vstoupil na spisovatelskou dráhu v roce 2006 – o patnáct let později mu v nakladatelství Prostor vyšel již pátý román s názvem Poslední útěk Adama Drechslera. Na čtenáře obeznámené s jeho předešlými díly v něm čeká celá řada povědomých témat i motivů, které v mnoha případech nesou punc autobiografičnosti.

Vede hudební soubor Collegium Marianum, jako flétnistka vystupuje s předními světovými orchestry i sólisty a jako dramaturgyně připravuje hudební festival Letní slavnosti staré hudby. Před dvaadvaceti lety vznikly z potřeby mít v Praze v létě akci, která bude na špičkové hudební úrovni. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce žena, jejíž zápal pro hudbu je slyšet nejen z pódia, ale i ze studiového mikrofonu: Jana Semerádová.

Životní a profesní příběh šesti umělkyň, jejichž kariéra byla spjata s tancem a pantomimou, přibližuje kniha Ženy v pohybu z edice (O)hlasy žen v české kultuře. Klíčem k jejich výběru byl projekt Institutu mění – Divadelního ústavu Orální historie českého divadla. Vzpomínková vyprávění jsou v knize doplněna odbornými reflexemi.

Jeden z nejlakoničtějších i nejkanoničtějších veršů Williama Shakespeara praví, že „zralost je vše.“ Mám zralost raději než dospělost, protože ta může být dost neútěšným stavem bytí, může být šedivá a placatá.