Vltava

Vyšlo první odborné zpracování trampingu od jeho vzniku až do roku 1989. Autoři knihy Putování za obzor Jan Randák, Jan Krško, Jan Mareš, Jan Pohunek a Jan Špringl zkoumají, jak se vyvíjel vztah trampů, majoritní společnosti a státu. Jak na knihu reagují sami trampové a je tramping skutečně ojedinělým českým fenoménem, za jaký bývá často označován? Na otázky Petry Kultové odpovídají Jan Randák a historik a antropolog Karel Šíma.

Dům Andrého Studera se mi konečně podařilo navštívit loni v únoru. Jen tak na slepo jsem zamířil do vesnice Gockhausen ve Švýcarsku a bez toho, aniž bych si byl vědom přesné adresy, se přede mnou během několika málo minut dům zjevil. Zazvonil jsem na zvonek a dostalo se mi vstřícného přijetí. Otevřela mi paní Studerová, která dodnes v domě žije a ponechává dílo svého manžela v původním stavu. Ten zde v klidu svého domova zemřel již v roce 2007. Do té doby však stihl mnohé.

Má obraz moc měnit status quo? Ve světě malíře Josefa Žáčka to není ta nejdůležitější věc, svou tvorbou chce totiž s okolím hlavně komunikovat, podat mu svědectví o viděném. O dalším osudu a interpretaci díla pak rozhodne sám divák – aktuálně se na Žáčkovu výpověď můžeme zajít podívat do pražské Bold Gallery. Ve Vizitce s ním mluvila Markéta Kaňková.

„Nejvíc běháme, když je nejhůř.” Tvrdí tvůrci inscenace Runners, která je k vidění v pražském šapitó Azyl78 pod hlavičkou Cirku La Putyka. Artisté, tanečníci a herci uběhnou v rámci představení podle slov tvůrců skoro celý maraton. Dominantou inscenace je obří běžecký pás z dílny scénografky Pavly Kamanové.

Ojedinělá publikace a důležitý základ dalšího bádání. Autoři knihy Putování za obzor Jan Randák, Jan Krško, Jan Mareš, Jan Pohunek a Jan Špringl zkoumají, jak se vyvíjel vztah trampů, majoritní společnosti a státu na základě archivních pramenů i dobového tisku. Jsou trampové subkultura? Jaké mýty a stereotypy si vyprávíme o trampingu a jaké další cesty výzkumu kniha otevírá? Na otázky Petry Kultové odpovídají Jan Randák a historik a antropolog Karel Šíma.

Malý černý fotoaparát nosím o víkendu pořád v kapse a s přibývajícími úlovky roste i má radost. Letošní redakční rada naší revue pro teologii, duchovní život a kulturu, která se již tradičně koná v trapistickém klášteře v Novém Dvoře, bude skvěle zdokumentovaná.

Dvacátému ročníku nejvýraznějšího českého literárního ocenění Magnesia Litera vládla jak perspektiva z odstupu, tak pohledy až nepříjemně z blízka. Nejlepší prózu napsal Daniel Hradecký s triptychem novel nazvaným Tři kapitoly, uznání za svou letitou překladatelskou a badatelskou práci se dočkal Martin Hilský, jehož monografie Shakespearova Anglie se stala Knihou roku.

Bytová krize v Česku se už začala týkat i střední třídy, a festival Jeden svět (20. 5.–6. 6.) téma bydlení reflektoval dokumentem Tomáše Hlaváčka Bydlet proti všem.

Protože architektura vždy vzniká nejen na pozadí společenských událostí, ale je i jejich odrazem a svým způsobem se na nich i spolupodílí, je tato výstava vlastně i o propojeních mezi společenskými atmosférami, způsobem přemýšlení a vnímání.

Tereza Říčanová pochází z Prahy, už víc než dvacet let ale žije s rodinou na statku na Vysočině. Odtud přijela do vltavské Vizitky, kde s Ondřejem Cihlářem mluvila o inspirativním, ale náročném životě s kravičkami Augustinou a Bertou anebo o zásadním vlivu jejího učitele Jiřího Šalamouna.