Zřejmě nejstarší vinicí v Praze je Svatováclavská vinice na Pražském hradě, ve které se o révu staral osobně kníže Václav. „Jeho babička, svatá Ludmila, byla jedna z prvních, kdo zakládal vinohrady a vedla k tomu i svého vnuka. A když byl Václav panovníkem, údajně utíkal v noci do vinohradu,“ popisuje Radana Vítková.
Putování za pražským vínem začneme na Vyšehradě, kde vinná réva rostla už za Přemyslovců a kde ji dnes najdeme nejen podél hlavní trasy u hradeb nebo v sídle vyšehradské kapituly, ale také v areálu Podolské porodnice.
Tohle studené jaro! Jak pozdě letos kvetou šeříky! A prší tolik, že jedinkrát pořádně neoschly!Před několika dny jsem v naší ulici potkal paní, kterou znám, protože u nás ve městě často střídá zaměstnání ve službách. Chvíli roznáší pivo v hospodě, potom zmizí a objeví se za pokladnou v Albertu.
Karel Lamač, Jan Kříženecký či skautský snímek Buď připraven! I taková je nabídka projektu A Season of Classic Films spoluorganizovaného Národním filmovým archivem. Je nutné, aby hudba film ilustrovala? A jakou nabídku chystá letošní LFŠ? Na otázky Pavla Sladkého odpovídají Jonáš Kucharský, dramaturg projektu, hudebníci Tomáš Procházka z Wabi Experience a Jan Burian mladší a Viktor Palák, dramaturg Letní filmové školy v Uherském Hradišti.
„Když si zazpívám, je mi na světě mnohem líp. Dostane mě to z každé temnoty,“ říká herečka Magdaléna Borová. Po mnoha letech v Národním divadle na sebe nedávno upozornila rolí Marie ve filmu Krajina ve stínu, chystá také svůj autorský projekt. O divadle, práci s Bohdanem Slámou, hledání nové cesty i radosti z napojení na publikum mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Blízko má k divadlu, literatuře i obyčejným příběhům, z nichž často čerpá při tvorbě koláží. Celoživotní inspirací je jí ovšem téma sociálních nerovností, nejistot i snů, strachu a tlaků institucí. Do svých instalací, které hravě, ale zároveň kriticky reagují na okolní dění, zve diváky, ráda také pracuje s dětmi. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce výtvarnice Eva Koťátková.
Z tvorby současného švýcarského dramatika, spisovatele a esejisty Lukase Bärfusse zatím do českého prostředí pronikly pouze divadelní hry. Teprve nedávno se literát pojednávající s oblibou o různých společensky kontroverzních tématech poprvé představil tuzemským čtenářům i jako prozaik, když ve zlínském nakladatelství Archa vyšel jeho román Koala z roku 2014. Dílo ověnčené mimo jiné Švýcarskou knižní cenou přeložila do češtiny Tereza Semotamová.