Vltava

Bavila ho gastronomie, ale také kreslení a klasická hudba: dodnes si pamatuje, jak jako dítě bedlivě sledoval záznamy z opery a jak ho lákaly zvuky varhan. Ke studiu hudby se ale dostal vlastně náhodou, jak řekl den před televizním uvedením nedokončené Beethovenovy opery Fidelio Michalu Burešovi. Hostem Vizitky byl sólista Moravského divadla Olomouc Jiří Přibyl.

Venku je příšerná zima, lezavo, studeno, padá sníh s deštěm a na novou zahradu se mi nechce. V krátkém záchvěvu jara jsme tam zryli pár záhonů, posbírali spadané klacky a nastavovali tvář slunci. Moje skutečné zahrady jsou ale zatím jinde.

Na rozdíl od hraného filmu, tuzemská animovaná tvorba pandemií tolik netrpí a na své uvedení se chystá několik celovečerních snímků. Jak obor ovlivnil oceněný snímek Dcera? A jaké místo zaujímá v české animaci forma anidoku čili animovaného dokumentu jako třeba filmy Spolu sami nebo M E Z E R Y? Na otázky Pavla Sladkého odpovídají režisérka a vedoucí Katedry animace na FAMU Michaela Pavlátová a Martin Kotík, předseda Asociace animovaného filmu.

A opět je to Ferdinand von Schirach a jeho útlá knížečka Jeder Mensch, která v Německu podněcuje veřejné diskuze. Pouhých 30 stránek v miniformátu o obsahu srovnatelném s výbušninou. Eva Novak komentuje.

Západočeský Manětín, tedy zámek a celé panství, koupila od svého manžela. Ničivý požár vzala nikoli jako neštěstí, ale jako výzvu k novému začátku. Zámek i celé město nechala nově vystavět a k pomoci si přizvala významné umělce své doby.

Spolu s Vítem Klusákem prostřednictvím filmu V síti otevřela ve společnosti důležitou diskusi o sexuálním obtěžování ve virtuálním prostoru, v současné době dokumentaristka Barbora Chalupová dokončuje další film o důležitém tématu: Zákon lásky sleduje problematiku manželských svazků. S Ondřejem Cihlářem ale ve Vizitce mluvila i o plánech na hrané snímky a taky o tom, jak si od filmů nejlépe odpočine.

Spisovatelka a písničkářka Hana Lundiaková, na hudební scéně vystupující pod jménem Stinka, literárně debutovala v roce 2010 povídkovou sbírkou Vrhnout, k jejímž stěžejním rysům patřila vedle experimentování s jazykem také eroticky laděná smyslovost. V tomto směru autorka ještě přitvrdila o dva roky později ve své druhé knize Černý Klarus, a divokostí – tentokrát ovšem hlavně jazykovou – vynikal i její román Imago z roku 2014, za který byla nominována na cenu Magnesia Litera.

Nemine měsíc, kdy by na mě při denním monitoringu zpráv nevyběhla nějaká s titulkem „archeologům se podařil nečekaný objev“. Kameny, věci, texty, mumie – jenom ty lokality se liší. Jsem tomu ráda. Za prvé mi to dává naději, že náš lockdownově navrstvený a zaneřáděný byt, který už nejspíš nikdy nepůjde uklidit, se jednou stane významným archeologickým nalezištěm se zásadními doklady kultury koronavirové.

Německá divadelní scéna reflektuje nerovnoměrné zastoupení mužů a žen v branži. Je zavedení kvót cesta správným směrem a nehrozí naopak upozaďování mužů? Na otázky Jakuba Čermáka odpovídají v Akcentu šéfka činohry Státního divadla v Karlsruhe Anne Bergmann, která do své první sezóny ve vedení scény nepozvala jediného režiséra, a Yvone Büdenhölzer, ředitelka festivalové přehlídky Berliner Theatertreffen, kde platí už druhým rokem 50% ženské kvóty.

Návrhem této spektakulární budovy byl pověřen Henry Lacoste (1885–1968), architekt, archeolog a nadšený obdivovatel historie. Lacoste se narodil v Tournai, nejdříve byl formován řemeslem svého otce, který provozoval kovárnu. Později propadl kouzlu klasického umění a architektury, byl fascinován starověkými civilizacemi a antickou tradicí.