Vltava

Pružnost lidského těla, která vytváří krásu, byla inspirací pro britského choreografa Douglase Leeho pro vytvoření taneční inscenace Puppet. Douglas Lee je britský nezávislý choreograf. Jeho díla uvedly v premiéře například Stuttgartský balet, Norský národní balet, nebo New York City Ballet.

Důležitou součástí knihy jsou i pracovní listy, se kterými mohou pracovat pedagogové spolu se studenty. Na jejich tvorbě spolupracoval mimo jiné i pedagog David Venclík, který učí na Gymnáziu Da Vinci a Pedagogické fakultě UK. Každý z listů se věnuje některé z osobností, zmíněných v knize. Nejde ale o suchopárný popis života a díla autorů. Učitelům nabízejí listy široké možnosti, jak vyučovat češtinu, historii, společenské vědy, jak tyto předměty propojovat.

Už o skřítku Rákosníčkovi jsme se hned v úvodu každé pohádky dozvídali, že je „zvědavý jako opička“. Je typické, že tato dobře míněná charakteristika je vyjádřena s jistou dávkou přezíravosti. Zvědavá je přece opice, kdežto rozumný člověk je... Co vlastně? Možná hloubavý, tedy že desetkrát ze všech stran promyslí třeba věky tradovanou pravdu o tom, že krokodýl pláče, než sežere svou kořist, ale nikdy se nezvedne, aby se na vlastní oči přesvědčil, že tomu tak není.

Třebaže situace v České republice naznačuje, že doba, kdy budeme moct opět navštívit kulturní instituce, leží v daleké budoucnosti, některé státy už dveře sálů obecenstvu otevřely nebo se na to chystají. Jak to vypadá v zemích, kde se divadelní scéna pootevírá? Ptá se v Akcentu Jakub Čermák izraelské režisérky a dramatičky Hadar Galron, polského divadelního kritika Witolda Mrozka a divadelního režiséra Przemyslawa Wojcieszka.

Dnes je Prouvého originální nábytek či jeho prefabrikované a montované domy doslova svatým grálem světové sběratelské elity. Za jeho výtvory neváhá platit statisíce i miliony eur. Paradoxem však zůstává, že Prouvého vize byla od počátku založena na tvorbě výrobků dostupných všem. Jeho demokratický design, charakteristický manufakturní výrobou, použitím moderních a levných materiálů a heslem „forma sleduje funkci“ je manifestací pozitivních ideálů francouzského modernismu.

Chátrající památkově chráněná usedlost Cibulka v Praze 5 je jednou z bývalých viničních usedlostí, kterých na území dnešní Prahy bývaly stovky. Zbyly jich ovšem jen desítky. Teď má Cibulka šanci na záchranu. Koncem loňského roku schválili zastupitelé Prahy 5 záměr Cibulku od soukromého majitele za 105 milionů koupit, o samotné kupní smlouvě budou hlasovat v dubnu.

Z koncentračních táborů se Židů vrátilo mizivé množství. Zmizeli lidé, mizejí i jejich stopy ve městech a vesnicích, připomíná Ivona Kasalická. Zanikají ghetta, ruší se synagogy. Majetky židovských rodin propadají, domy často přecházejí pod obce nebo pod jiné majitele. Často tak už nelze vypátrat, kde která rodina žila.

V 70. letech 20. století jsem v časopise Světová literatura objevila bulharského spisovatele Jordana Radičkova. Vyšlo tam několik ukázek z jeho souboru povídek Střelný slabikář, kde své příběhy, končící tragickou, násilnou smrtí, vyprávějí jednotliví obyvatelé bulharského městečka pod horami.

Jak vypadá kritika společnosti z pera levicových liberálů a uchylují se spisovatelé ke konzervatismu z rebelie? Jak rozlišit postavu v krizi od pokusu zachytit krizi společenskou? Individuality mají nadále přednost před obtížně uchopitelnou figurou “společnosti” a jejích proměn. Veřejný intelektuál je ale status spojený s reflexí témat, která hýbou společností. Na ně se Olga Stehlíková ptá v Akcentu literární kritičky Evy Klíčové a editora Salonu Práva Zbyňka Vlasáka.

Na konci jara, v krátkém období otevření kulturních institucí, jsme spolu s Galerií Jaroslava Fragnera uspořádali debatu Manifesty architektury v současnosti, která byla součástí doprovodného programu k výstavě MCA atelieru s názvem Architektura reciprocity. Zároveň vyšla i stejnojmenná kniha. Shodli jsme se, že architekti dnes svojí práci málo komunikují, ať už formou manifestu, či v článcích, knihách. Otázka je, proč nemají tu potřebu. Nebo to po nich ani společnost nechce?