Vltava

Nová nahrávka Pražského smíšeného sboru pod vedením Jiřího Petrdlíka. Poslechněte si recenzi Milana Bátora.

Po druhé světové válce v roce 1945 se začala psát nová kapitola divadla v paláci Báňské a hutní společnosti. Po ukončení činnosti Divadla kolektivní tvorby v červenci 1946 pokračoval v sále provoz kina. Od srpna téhož roku se jmenovalo Svoboda. Divadelní provoz se do sálu vrátil v roce 1954, kdy ho do užívání získala Městská divadla pražská. Jejich ředitel, Ota Ornest, sál přejmenoval na Divadlo komedie, vysvětluje v seriálu teatrolog a divadelní publicista Martin Švejda.

Mnohdy významní umělci vytvářeli náhrobky běžným rodinám. A naopak je možno na Vyšehradě najít hroby slavných osobností jen s prostou mramorovou deskou a jménem.

Po prvním letmém probuzení kolem třetí hodiny automaticky sahám na noční stolek po sklence s vodou. Už už bych se napila, kdybych si v poslední chvíli nevšimla, že je něco jinak. Rozsvěcím.

Nová scéna Národního divadla by se mohla už v příštím roce dočkat rekonstrukce. Také je znovu na stole možnost, že bude prohlášena za kulturní památku. Jak naložit s budovou, která je podle odborníků cenným architektonickým svědectvím doby? A jak funkčně zrekonstruovat divadelní stavbu, aby konečně vyhovovala současnému divadlu? Ptá se v Akcentu Veronika Štefanová ředitele Národního divadla Jana Buriana, architekta Jindřicha Smetanu a historika architektury Richarda Biegela.

V poslední době se v ulicích měst, občas, nenápadně, objeví změny. Neoslňují nás formální estetikou, neocitnou se na prvních stránkách designových časopisů, nezískávají architektonické ceny. Zato ale dokáží několikanásobně zpříjemnit lidem každodenní život. Například nové přechody pro chodce, zmizelá červenobílá zábradlí či bariéry betonových tzv. „citybloků“, rozšířené chodníky, tramvajové zastávky spojené s chodníkem, a podobně.

Jedním z největších darů Afriky je smích. Humor pomáhá africkým autorům vyrovnat se s mnohdy tragickou skutečností. Nahlédněme nyní prostřednictvím společenských a politických komedií konžských a kamerunských dramatiků do sedmdesátých let 20. století, které charakterizuje vystřízlivění z nadšenecké osvobozenecké vlny šedesátých let.

Nová deska Guy Mintus Tria. Poslechněte si recenzi Otakara Svobody.

Otevření Divadla Vlasty Buriana v centru Prahy v roce 1930 znamenalo opravdový předěl nejen v kariéře geniálního komika, ale také v kultuře hlavního města. Divadlo Vlasty Buriana obohatilo podle teatrologa a publicisty Vladimíra Justa pražský divadelní ale i společenský život.

Andrea Trimarchi a Simone Farresin začali společně pracovat při studiích na slavné akademii designu v Eindhovenu. Od počátku vnímali design jako nástroj, kterým mohou komentovat společenská dění, sociální problémy, příběhy či přírodní a historické fenomény, podstatu materiálů a propůjčovat tak předmětům zcela nové funkce a významy.