Vltava

Narodila se 11. července 1920 v Praze a už od své první návštěvy divadla v šesti letech se toužila stát herečkou. Dana Medřická se nikdy nebála být na jevišti ošklivá a zdůraznit negativní rysy svých postav. O to víc vynikalo bohatství vnitřních pocitů, jimiž byla zmítána, a které v okamžicích katarze prosvětlovaly výraz jejích očí a zpomalovaly výbušnost gest a pohybů. Obrážela se v ní celá ta galerie „ošklivých slečen“, které Medřická naplnila utajovanou touhou.

Pavel Landovský se vyučil nástrojařem. Opakovaně se pokoušel dostat na DAMU, avšak neúspěšně. Začínal jako statista v teplickém divadle, působil v Šumperku, Klatovech a Pardubicích, než se roku 1966 dostal do Činoherního klubu.

V Pražském Obecním domě, respektive v jeho Smetanově síni, najdeme obrovské varhany, které jsou hojně vyžívány při koncertní činnosti, především v rámci koncertů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK nebo při koncertech Pražského jara. K tomuto nástroji, který byl v době svého vzniku nejmodernějším na světě, se teď podíváme v posledním dílu seriálu o pražských varhanách.

Na počátku byl špinavý nehet. Palec starého muže, palec se záděrem, z něhož vytekla trocha krve, krve v barvě kardinálského roucha.

V neděli 15. listopadu si připomínáme 350 let od úmrtí Jana Amose Komenského, významné osobnosti nejen českého evangelického baroka, ale i mezinárodní intelektuální scény pobělohorské Evropy. Jak vnímat Komenského bez nánosu historických mýtů?  A kudy by se ubírala reforma školství, kdyby Komenský nemusel odejít do exilu? Hosty Akcentu, který připravil Petr Šrámek, jsou profesorka bohemistiky a esejistka Sylvie Richterová, historik Michal Stehlík a bohemista Ondřej Koupil.

Může nám ponor do popkulturního světa zombíků přinést úlevu a uvolnění? Prosincové ArtCafé můžete s nadsázkou brát i jako pokus o rekapitulaci právě uplynulého roku.

„Její věrné a ladné mravopisné obrazy Irska čtenáři lahodí,“ napsal o tvorbě Marii Edgeworthové jen několik let po její smrti český časopis Lumír, který označil její dílo za opak gotického románu. Však také na počátku 19. století patřila mezi nejúspěšnější spisovatelky.

Jak pracovat s akrobacií jako s uměleckým výrazovým prostředkem a zároveň popřít spektakulárnost cirkusu? Tímto tématem se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá artistka a performerka Eliška Brtnická, jejíž doménou je visutá hrazda. Absolventka doktorandského studia na pražské HAMU nám v druhém dílu seriálu věnovaného cirkusovým disciplínám vysvětlí, co obnáší kreativní činnost v oboru cirkusových umění.

V tropickém skleníku se mohou návštěvníci zahrady na podzim a v zimě ohřát. Do skleníku se vchází atriem, kde rostou legendární cykasy – rostliny patřící mezi nejstarší živé organismy na světě. Zdejší exempláře jsou největšími a zároveň zřejmě nejstaršími cykasy v Evropě, jejich stáří se odhaduje na 150 let. Byly zde ještě před tím, než pozemek koupila univerzita. Rostou přímo ze země, a jsou tak nepřesaditelné. V atriu našli domov i exotičtí papoušci.

Vypravíme do Francie, konkrétně do přístavu Marseille, který je spolu s Paříží kolébkou francouzského hip-hopu. Nový hudební styl tam začal pronikat začátkem 80. let ze Spojených států amerických. Okolnosti představí první díl seriálu o francouzském hip-hopu.