Nedávno jsem si po jistém váhání zrušil účet na Facebooku. Také já jsem si dlouho myslel, že sítě jsou metaforou propojení a sdílení. Síť však stejně tak může být obrazem uvíznutí a oddělení.
Svůj život do básní promítala velice decentním způsobem, byť její osud nebyl lehký. Oproti konfesijním básníkům si přála, aby si některé osobní záležitosti nechali autoři pro sebe a domnívala se, že až zbytečně drásají intimní detaily ze svého nitra. Své básně odmítala publikovat v tzv. ženských antologiích, protože věřila, že poezie se má obracet ke světu nespoutanému limity pohlaví. Její dílo – Sbírka umění ztrácet – u nás vyšlo poprvé v roce 2004 v nakladatelství FRA.
Nádraží jsou katedrály vrcholné moderny. A zároveň zastávky jejího popravčího soukolí. Velké hodiny uvnitř těchto přestupních lodí vyznačují svatostánek, klenák a memento mori zároveň.
Spisovatel Jü Chua je českým čtenářům známý především svými romány Dva liangy rýžového vína, Žít!, Den sedmý a Bratři. V těchto dnech vychází v nakladatelství Verzone český překlad knihy textů na pomezí esejů a memoárů nazvané Čína v deseti slovech. Jakých deset slov podle autora vystihuje tak komplikovanou zemi jako Čína a jakou pozici má Jü Chua na čínské literární scéně? Na otázky Petra Šrámka odpovídají v Akcentu překladatelka knihy Petra Martincová a sinoložka Zuzana Li.
Marta Pilařová je výraznou postavou ostravské kulturní scény. Pro Českou televizi točí reportáže, zpívá v kapele, často a ráda tančí v první řadě na koncertech, hraje divadlo a stará se o život alternativní kultury – aktuálně v kulturním centru Provoz u řeky. „Měla jsem potřebu věnovat se něčemu hmatatelnému, co, na rozdíl od příspěvku v televizi, přetrvá,“ řekla v rozhovoru s Evou Lenartovou.
Jsou tomu zhruba dva měsíce, co vyšla nová sbírka Pavla Novotného nazvaná Zápisky z garsonky, vydaná nakladatelstvím Trigon. Může být tedy překvapením, že severočeskému básníkovi, germanistovi a překladateli nyní v témže nakladatelství vyšla další sbírka, tentokrát nesoucí název Dědek.