Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na projekt Evropské hlavní město kultury, který by měl zviditelnit i lokální instituce a přilákat místní obyvatele. Trenčín zahajuje už v půlce února, České Budějovice to čeká za dva roky. 80 let od narození básnířky Vladimíry Čerepkové a její cesta do Poetické vinárny Viola. Reportážní fotka prochází zásadní proměnou. AI mění náš jazyk a řeč.

Má Českého lva za hudbu k filmu Arvéd a letos je na cenu nominovaný za muziku hned ke dvěma snímkům – Sbormistr a Karavan. „Ve filmech mám rád velké hudební momenty, kdy hudba přitakává příběhu a vezme si na chvíli pozornost,“ popisuje Ondřej Mikula alias Aid Kid ve Vizitce. Sám je také zásadní postavou elektronické hudby u nás. „Když přijde nápad, je důležité, aby mu nic nestálo v cestě. Proto mám ve studiu všechny nástroje zapojené.“

Nevím, jak se to stalo, ale v mé hlavě dodnes uvízly dvě prvotiny autorů, které jsem znal: Kapři v kvetoucích trnkách Petra Chudožilova a Létající ryby a plující andělé od Jaroslava Vejvody. A oba autory nespojovaly jen ryby v názvech obou útlých knížek, ale i úpěnlivé lpění na jazyku a osobitý úhel pohledu, který prozrazoval jejich spisovatelské posunuté oko.

Je iniciátorkou projektu Pražské pasáže, v němž zmapovala přes sto průchodů. Na sítích má projekt desetitisíce příznivců. Věří, že pasáže nejsou jen praktickou zkratkou, ale i zapomenutým světem příběhů, architektury a příjemných setkání. „Pasáže jsou doménou hlavně Praha 1, Praha 2, Praha 3. Co se týká vzdálenějšího centra, nachází se tam modernější obchodní pasáže, které ale tak mimořádným klenotem nejsou,“ říká ve Vizitce.

Z kavárny Centra současného umění DOX jsem si za pár korun odnesl starý výtisk románu Ricardy Huchové Erinnerungen von Ludolf Ursleu dem Jüngeren, tedy Vzpomínky Ludolfa Ursleue Juniora. Jméno Ricardy Huchové mi bylo sice povědomé, ale spojoval jsem si ji s náboženskou poezií, což se ukázalo jako mylné (asi zapracovala stereotypní představa o ženě spisovatelce a mystičce).

Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce.

Celosvětové ani středoevropské oteplování se nezastavilo, ale přesto jsme si mohli v lednu pár týdnů užívat pravou, klasickou, tradiční českou zimu. Vydatně mrzlo a celou zemi zasypal sníh. Jak je to v jednom kresleném vtipu: dítě se ptá babičky, co je to sníh. To je takový bílý poprašek všude a najednou všechno vypadá hezčí a lidé jsou šťastnější... Aha, dítě na to, a to je legální?

Dům na pražských Vinohradech byl zkraje dvacátého století odvážným spojením industriální budovy a rodinného sídla. Nakladatel Jan Laichter si ho nechal navrhnout Janem Kotěrou podle vzoru antverpského domu Plantin-Moretus. Dnes o místo pečuje jeho prapravnuk, který se snaží dům oživovat především skrze čtení a setkávání se s literaturou. Iniciativa 1949 zase připomíná stovky nakladatelství zrušených komunistickým režimem a symbolizuje ji plaketa hořící knihy.

Kdysi jsem měla naivní ambici přečíst celý Slovník spisovného jazyka českého od A až do Ž jako knihu. Osmisvazkové dílo kolektivu pod vedením profesora Bohumila Havránka vydávala Československá akademie věd od roku 1960 do roku 1971 a já jsem ho v raných devadesátých letech ulovila v jakémsi výprodeji. Těch pět a půl kilogramu vědění jsem si nesla domů jako vzácnou trofej.

Saša Michailidis se ptá výkonné ředitelky týmu České Budějovice 2028 Karolíny Raabové a ředitele týmu Trenčín 2026 Stanislava Krajčiho. Trenčín je letos Evropským hlavním městem kultury a v půlce února zahájí v rámci tohoto projektu své aktivity pro veřejnost. České Budějovice budou ve stejné pozici za dva roky. Jak nepohltit kulturu marketingem a turismem? A jak docílit toho, aby celý projekt evropského hlavního města kultury vzali za své i místní obyvatelé?