Vltava

Nejsem člověk, který by měl rád velká města s jejich betonovými skelety, ale nejsem ani typ do divočiny. Nejraději mám kulturní krajinu.

Na konci července budou mít návštěvníci Sázavského kláštera jednu z posledních možností vystoupat na novorenesanční věž nad konventem, než ji obklopí lešení. Věž čeká kompletní obnova. Hotovo by mělo být za dva roky.

Při pohledu z líbezného Broumovska – například od Hvězdy – se Soví hory jeví jako temné a tajemné pohoří.

Scénář zakončovacího filmu Honey Boy napsal americký herec Shia LaBeouf. Stvořil ho do značné míry ze svých životních zkušeností. Hlavní postava, dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec, bývalý klaun a dnes alkoholik na hraně zákona. Žijí v motelu a natáčejí dětský seriál. Shia LaBeouf samotný hraje postavu otce. Film v režii Almy Harelové je pro něj svým způsobem terapií, ale nevyhýbá se do určité míry sentimentu.

Vznáší se jako prosklená kostka mezi bujnou vegetací rezidenční oblasti nad kampusem slavné univerzity v kalifornském Berkeley. Rezidence Donalda a Helen Olsenových je mistrovským dílem moderní americké architektury transparentních interiérů a subtilních forem.

Ojedinělý film s některými novými poznatky, ale hlavně s upřímným vyprávěním slavného režiséra. Nezazní v něm všechno, ale chybějící záležitosti si diváci můžou dohledat sami. To je, podle Alice Aronové, dokument nazvaný Kubrick o Kubrickovi. Snímek uvedla přehlídka Tady Vary a naše spolupracovnice ho zhodnotila v naší Mozaice.

Dobré ráno na břehu moře! Vstal jsem dnes ve čtyři a poslouchal sovy, které před rozedněním létají mezi pobřežními oleandry a fíkovníky.

Film Mogul Mauglí sliboval vhled do pákistánské kultury a její soužití s kulturou britskou. Měl se vnořit do duše migranta a přitom ukázat život v imigrantských táborech. Očekávání byla velká, obzvlášť proto, že sám režisér snímku Bassam Tariq má asijské kořeny. Podle Jany Podskalské se ale nenaplnila. Recenzentka sice místy viděla záblesk hlubšího ponoru do tématiky, ale vždycky jenom na chvíli a bez souvislostí. Recenze zazněla v naší Mozaice.

Afričané jsou jako velké děti. Mysleli si naši předkové a v tom názoru je utvrzovali i mnohé dodnes slavné knihy a intelektuální kapacity. Z mýtu „dobrého dítěte přírody“ profitoval v minulém století zábavní průmysl stejně jako reklama. Klišé bohužel s dobou kolonialismu nezaniklo, ale přežilo do dnešních dní a není rozhodně tak neškodné, jak by se mohlo zdát. Svědectví o tom přináší Lucie Němečková ve druhém díle „Afrického předsudkáře“.

Temný, mrazivý film o rodičích a dětech, o zlu, lhostejnosti a jejich fatálních důsledcích. Skvěle nasnímaný a se skvělým výběrem herců i neherců. To je podle Alice Aronové italský snímek Zlovolné historky z předměstí. Film uvedla přehlídka Tady Vary a recenze zazněla v Mozaice.