Vltava

V pražské Kunsthalle se věnuje uměleckému vzdělávání a programům pro veřejnost. Aktuálně galerie zavedla koncept debatování (nejen) o umění pro školáky, kde se děti učí správné argumentaci. „Je to pro ně vystoupení z komfortní zóny, které nakonec reflektují tak, že je posunulo a dodalo jim sebevědomí,“ popisuje ve Vizitce. Jak náš pohled zcitlivět tak, abychom mohli vnímat výtvarné umění? A nakolik debaty o umění kultivují naši schopnost diskutovat? Ptá se Karolína Koubová.

Terasa bytu v sicilské Catanii je orientovaná směrem od ulice, jsou tedy odsud vidět dvory a do nich ústící zadní strany budov. Mezi drobnými trakty obytných domů vystupuje nepatřičně velký objem s oválným zakončením. Vypadá chudě, jako zděná stodola, bez oken, bez štuků či jiných detailů, šedě, trochu nedbale, omítnutá. Zároveň z ní ale vyzařuje něco monumentálního, důstojného a tajemného.

Výstavy v muzeích se podle něj často berou jako výstup vědeckého projektu a často se zapomíná na návštěvníka. Sám chce v Muzeu Prahy, které po několikaleté rekonstrukci otevřelo svoji hlavní budovu na Florenci, vyprávět téma expozic jinak, skrze příběh, emoci a osobní prožitek. „Přespávání v muzeu je celosvětový trend, chceme se k němu připojit. Jako rozinky vyzobávám inspiraci z programů muzeí po celém světě,“ vysvětluje ve Vizitce.

Když se řekne „hon na čarodějnice“, většině lidí se vybaví nezapomenutelný snímek Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry. Tehdejší pronásledování dívek, žen a stařen, které nezapadaly do představ tehdejšího světa o normalitě, máme i díky němu tendenci vykládat jako brutální důsledek pověrčivosti, tmářství a fanatismu.

Operní pěvkyně Natalia Romanová vypráví o zásadním uměleckém hostování v Piccola Scala, o štěstí zpívat své vysněné role i o tom, co při ni znamená Cena Thalie.

Ve své době začal dělat něco, co u šperků nebylo tolik populární. Přírodní motivy a silná inspirace rostlinami, která je pro něj typická dodnes. Nejčastěji vyrábí náušnice, prsteny, ale věnuje se i sochám. Naposledy vytvořil prostorově výrazný artefakt z mamutího klu. „Baví mě dávat dohromady věci, které k sobě nepatří, a spojit je v nový tvar. V tom je asi trochu ten surrealismus,“ říká ve Vizitce.

Stačí, že přes noc nasněží, a vše se změní. Nejde jen o to, že i jinak permanentně ošuntělé ulice pražské černé díry, totiž okolí Palmovky, najednou vypadají o trochu méně jako po válce, že se střechy, stříšky, přístavby a garáže obalí ladovskou bílou vatou a působí skoro jako z pohádky. Zima, o které kalendář svědčí už nějakou dobu, se najednou zhmotní v celé své jinakosti, nejen jako neosobní cifra na teploměru.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.