Vltava

Empatický nízkonákladový snímek Karel, já a ty vypráví o vztahových komplikacích dnešních třicátníků a do českého filmu s ním pronikl svěží závan dramaturgické bravury. V hlavních rolích filmu, který se sám vřazuje mezi tzv. mumblecore filmy, se představují Jenovéfa Boková i sám režisér.

Filmový festival Mezipatra letos už po dvacáté představuje to nejlepší z českých a zahraničních queer filmů. Motto letošního ročníku zní V proudu změn.

Jako úvahu o normách, které definují hranici normálnosti a šílenství vytvořil v roce 2008 choreograf Jiří Kylián dílo Gods and Dogs. Balet Národního divadla Praha tuto choreografii uvádí v premiéře v rámci komponovaného večera Kylián – Mosty času.

Umělá inteligence AIVA dokončila skladbu, kterou Antonín Dvořák rozepsal před více než sto dvaceti lety. Závěrečná část třídílné skladby zazní v přímém přenosu ČRo Vltava z Rudolfina už tento pátek 15. listopadu. Na jakém principu umělá inteligence pracuje a kde jsou její limity?

Existuje jen jediná dramatická práce, ve které Václav Havel využil jako východisko k vlastnímu zpracování hru jiného autora. Je to Žebrácká opera. Havel při jejím psaní vyšel z baladické opery britského dramatika Johna Gaye z roku 1728.

Co mám o sobě říct, když už všechno bylo řečeno. Jsem laboratoří literatury, a tak mě už všechna vzletná slova sevřela jako průhledný plastový plášť. Těžko budu konkurovat přirovnáním, že jsem jako blýskavá ryba, která vyskočila na střechu továrny, nebo jako dlouhé cigáro, které v noci vykouří měsíc v úplňku.

Deutsches Theater z Berlína, Volkstheater z Vídně, Thalia Theater z Hamburku a řada dalších souborů přijíždí na 24. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka.  Začíná 16. listopadu a potrvá do 3. prosince.

Cena Marcela Duchampa pro současné umění existuje ve Francii od roku 2000. Uděluje ji asociace ADIAF, která se snaží o prezentaci francouzského současného umění v zahraničí.

Blíží se 30. výročí začátku sametové revoluce. Rád bych se vrátil do těch časů a připomněl některé aktivity architektů v té vzrušené době.

Na pražském představení terezínské opery Brundibár jsem se seznámila s jednou z posledních žijících pamětnic Terezína a Osvětimi Ditou Krausovou. S ní a s dalšími svědky holocaustu jsem chtěla natáčet vzpomínky na terezínské četníky. Když jsme se blíže seznámily, uvědomila jsem si, že zvláštní pozornost si zaslouží příběh východočeské rodiny jejího manžela spojený s pašováním obrazů.