Vltava

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů Veroniky Bednářové a Tomáše Stejskala. Když romantická komedie Láska nebeská oslavila 20 let od své premiéry, byla znovu uvedena v kinech. A my jsme se tehdy zamýšleli nad tím, proč je zrovna tento snímek považován za vánoční film. Jaké snímky v nás probouzejí atmosféru Vánoc? Repríza z 18. 12. 2023.

Klarinetista, saxofonista, hudební skladatel, hudební pedagog, básník a publicista vypravuje nejen o své lásce ke klasické hudbě a jazzu, ale také o svých začátcích a výstupu na vrchol, kterému se říká muzikantský Olymp.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí. Můžeme recepcí uměleckých děl přeprogramovat naši mysl poznamenanou algoritmy sociálních sítí? Proč je repertoár možností, které jsme schopni myslet, omezený? Jak ho ovlivňuje defaultní nastavení našeho mozku? A proč psychedelika umožňují myslet nemyslitelné? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 26. 5. 2025.

Je jedním z nešťastných paradoxů naší doby, že advent, jehož původní duchovní smysl zve ke ztišení a naslouchání srdci, dnes často připomíná bitevní pole. Na konci roku se na nás valí očekávání, že vše dotáhneme do konce, do toho přibývají vánoční přípravy a společenské povinnosti.

Slunovrat, narodil se Dionýsos. Předobraz Krista? Protiklad Krista? Dionýsovsko-kristovské řecké verše Nonna z Panopole.

Z východu se valí potomci maršála Tuchačevského s úmyslem obsadit Beskydy a českou Ostravu. Pod beskydskými kopci je jabloňový sad, který tři roky držel při životě Kateřinu a její matku.

Závěr kalendářního roku na severní polokouli tone ve tmách, než konečně zimní slunovrat přinese naději, že světla zase začne přibývat. Není divu, že velká náboženství astronomické datum ověsila svými vlastními příběhy o naději a novém začátku a spojila je se světlem, ať už skutečným, nebo metaforickým.

Jaké koncerty, osobnosti nebo nahrávky zaujaly publicisty Věru Drápelovou, Daniela Jägera a Jindřicha Bálka? Ptá se Saša Michailidis.

Nevím, proč jsem si vždy představoval, že váleční reportéři jsou malí a drobní. Snad aby se líp skryli před nebezpečím, které jim v povolání hrozí. Vynechejme teď reportérky a reportéry televizní, pracující minimálně ve dvoučlenném týmu. Poměřme zrakem solitéry přinášející zprávy z Ukrajiny, rozhlasového Martina Dorazína s fotografem Stanislavem Krupařem.