
Sign up to save your podcasts
Or


Hostem podcastu Pavla Štrunce byl Robert Vass, prezident a zakladatel organizace Globsec. Praha totiž v následujících dnech poprvé hostí prestižní bezpečnostní fórum Globsec, kterého se účastní prezidenti, premiéři, ministři zahraničí a obrany z celého světa. Konference se koná pod záštitou prezidenta Petra Pavla a vystoupí na ní víc než dva tisíce osobností z celého světa. Tématem 19. ročníku je Jak utišit bouři.„Hranice světového pořádku jsou testované, stabilita je narušena v různých částech světa. Příliš dlouho jsme si mysleli, že ta svoboda, demokracie a mír jsou automatické. Nepoučili jsme se ze své historie. Jako kdybychom si mysleli, že ten blahobyt je tu věčně,“ tvrdí Robert Vass a zdůrazňuje, že Evropa dlouho těžila z takzvané mírové dividendy a spoléhala na to, že je její svoboda a demokracie zaručena, což se ukázalo jako mylné s příchodem války na Ukrajině. Vass také kritizoval dlouhodobou slabost západních zemí v reakci na různé konflikty, jako byly útoky na Gruzii v roce 2008 nebo anexi Krymu v roce 2014. „Nic jsme neudělali. Vysílali jsme tak signály, že nejsme připraveni bránit naše hodnoty. Ukrajinská válka byla budíčkem pro Evropu,“ řekl Vass a dodal, že je nutné, aby Evropa více investovala do své obrany a nebyla závislá na podpoře z USA. V rozhovoru jsme řešili i bezpečnost v Evropě s ohledem na nedávné útoky v Německu a situaci ve Velké Británii. Vass zdůraznil, že Evropa musí mít kontrolu nad tím, kdo do ní přichází. „Musíme kontrolovat migraci a zajišťovat bezpečnost našich hranic. Je nutné posílit iniciativy jako je Frontex, aby se předešlo incidentům, které by mohly otřást důvěrou obyvatel v evropský systém.” Vass také upozornil na nebezpečí, které přinášejí sociální sítě. „Sociální sítě dnes stírají rozdíl mezi názorem experta a obyčejného člověka, což vede k polarizaci společnosti.“ Podle něj tyto platformy často upřednostňují emotivní obsah před fakty, což vede k vytváření názorových bublin a polarizaci společnosti. „Sociální sítě jsou dnes součástí problému, a je těžké je změnit tak, aby byly součástí řešení,“ tvrdí. Na otázku ohledně budoucích vztahů mezi Evropou a Spojenými státy, ať už v případě zvolení Donalda Trumpa či demokratického kandidáta, Vass zdůraznil nutnost spolupráce mezi Evropou a Amerikou. „Pokud nebudeme spolupracovat, svět se rozpadne, což není v zájmu malých zemí jako je Česko a Slovensko.” Vass tak zdůrazňuje, že Evropa musí být připravena posílit svou vlastní obranu a nezávislost, bez ohledu na možné politické změny v USA.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
V Sasku se blíží zemské volby, které patrně budou převratné, jelikož v nich výrazně posílí strana Alternativa pro Německo (AfD). O trendu nadcházejících voleb není pochyb, bude se jen čekat na konkrétní čísla a výsledky. Přesto v Sasku existuje oblast, která volí jinak. Je jí katolická Horní Lužice, kde žije původní slovanské obyvatelstvo, národ Lužických Srbů. Proč volí jinak? Čím je to dáno? Jak vlastně Lužičtí Srbové smýšlejí o politice? O tom všem a mnohém dalším hovoří v jedenácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify.
Už tři týdny operují ukrajinské síly v Kurské oblasti. Jde o první invazi na ruské území od druhé světové války. O tom, co to znamená pro vývoj války na Ukrajině, debatují slovenský generál ve výslužbě Pavel Macko, bezpečnostní analytik z Univerzity obrany Richard Stojar a Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities a poradce premiéra Petra Fialy. Podle něj vláda a její ekonomická politika jde správným směrem, ale pomalu. Vláda před pár dny schválila změny v zákoníku práce, které zahrnují prodloužení zkušební doby a změny ve výpověd bez udání důvodu. Křeček tyto kroky obhajuje jako prostředek ke zvýšení flexibility na pracovním trhu. Zdůrazňuje, že větší flexibilita může usnadnit zaměstnancům nalezení lepší pracovní pozice, což následně může vést k růstu platů. Uznává ale, že některé změny, například prodloužení zkušební doby, mohou více vyhovovat zaměstnavatelům.
Křeček komentuje i zpackané stavební řízení a působení Ivana Bartoše jako ministra pro místní rozvoj: „Je to skandální, Bartoš má odstoupit, měly za to padat hlavy. On je ten, kdo reprezentuje Ministerstvo pro místní rozvoj a on selhal a nedá se to omluvit.“ Dodává, že vláda šetří drobné, zakázka se udělala úsporně, ale dopadlo to takhle.
„Stát nemá morálku soukromého sektoru, Všichni vlastně ve finále čekali víc. Ale Mám obavu, co by mohlo přijít, kdyby tahle vláda nevydržela. Obávám se, že kdyby se vláda změnila, bude to směrem k horšímu, přestaly by klesat schodky rozpočtu a omezily se investice.“
Česká ekonomika letos stagnuje, ale podle Křečka by měla v příštím roce růst o 2,5 %. Za hlavní příčiny současné stagnace považuje vysoké úrokové sazby, které brzdí spotřebu a investice, a také nízkou zahraniční poptávku, zejména z Německa. „Německo je na tom ještě hůře než Česká republika, a to se přenáší i na nás,“ řekl Křeček. Upozorňuje, že vysoké ceny energií představují pro český průmysl obrovský problém. Česká republika je po Bulharsku druhou energeticky nejnáročnější ekonomikou v EU, což v kombinaci s drahými energiemi snižuje její konkurenceschopnost. Firmy proto často přesouvají své výrobní kapacity mimo Evropu, zejména do USA a Číny, kde jsou energie levnější. „Podívejme se, jak dopadlo Slovensko. Tam taky mysleli, že ta předchozí vláda to dělala špatně v té ekonomické oblasti, ale teď jsou na tom Slováci ještě daleko hůř. A vyhlídka, že tam pojedou tím tempem, jako teďka jdeme my, to je úplně nedávno.“
Vláda čelí také kritice za svůj postoj k evropskému Green Dealu a souvisejícím opatřením Fit for 55. Ačkoli Křeček rozumí nutnosti plnit evropské závazky, obává se, že implementace těchto opatření povede k dalšímu zdražení života v Česku, což bude mít negativní dopad na všechny vrstvy obyvatelstva.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Já je nebezpečné; my nebezpečnější, říká Simone Weilová, teoložka, která byla po dobu svého života vnímána především jako levicová novinářka. Přesto cítila značný odpor vůči kolektivním emocím, vůči institucím, tomu, co označuje jako my. Sama říká, že je příliš ovlivnitelná na to, aby mohla být součástí skupiny.
Na pozadí druhé světové války a faktu, že se sama narodila do židovské rodiny, zaráží slova z Očekávání Boha: „Přirozenou dispozicí jsem extrémně, přehnaně ovlivnitelná, především čímkoli kolektivním. Vím, že kdybych před sebou v tuto chvíli měla dvacet mladých Němců pějících sborem nacistické písně, část mojí duše by se okamžitě stala nacistkou.“ Sklonem k družnosti vysvětluje svou neochotu vstoupit do církve a nechat se pokřtít.
Ale stát se já, být individualitou také není žádoucí. Vše, co Simone Weilovou kdy zajímalo, stojí na redukci sebe sama. Matematiku, kterou vystudovala a učila, obdivuje, protože zde není prostor pro vlastní já: kdo počítá podle sebe, počítá špatně. Ve filosofii taky nejde o vlastní nápady a stejně málo jde o nápaditost v umění. Osobitost a originalitu má Simone Weilová za nepozoruhodné nevýkony.
Pozoruhodné je to, co sama označuje jako odjáštění. Zde se odkazuje na křesťanství: Bůh je na straně matematiků i umělců. Že krása individualitu překračuje, zní sice mysticky, ale autorka podcastu Tereza Matějčková v představení knihy Očekávaní Boha, která vychází v nakladatelství Kalich, ukazuje, že v případě odjáštění nejde o sebezničení, ale o filosofickou schopnost své já uzávorkovat: jde o to myslet své myšlení, tedy nepodléhat tomu, co si zrovna myslíme, ale spíše ve svém přemítání zároveň myslet vlastní perspektivu, a tím od ní získávat odstup. Simone Weilová tento v zásadě tradiční filosofický postoj vyjadřuje v duchovním jazyce: je třeba své já „odstvořit“, což znamená upřít mu přirozený sklon stavit se do středu.
Nakonec se zde dotýká bodu, který sdílejí dávné myslitelské i duchovní tradice, v nichž byla tato mimořádně všestranná osoba doma. Přirozeně věděla, že „myšlení myšlení“ je nejvyšší – přímo božský – stav i pro Aristotela; dosažení netečnosti vůči vlastnímu já je zas vlastní východním tradicím. Ale křesťanský postoj odmítá aristotelské střední cesty i východní snahy setrvat v meditativní netečnosti. Když hovoří Weilová o tom, že já je třeba zničit, děje se tak skrze nadbytek, skrze lásku ke světu. Je to vlastně složité vyjádření něčeho prostého: člověka netřeba definovat jen tím, že myslí, ale také tím, že je schopen oběti. Kdo daruje, dostává se k prahu sebe sama, mimo já i mimo my – v této, a jedině v této pozici, se začnou dít věci. Životní osud Simone Weilové to možná dosvědčuje.
Kapitola
I. Neřesti jsou pokusy jíst krásu. [úvod až 18.20]
II. Když je život básní [18:20–27.30]
III. Království za pozornost! [27:30–44:40]
IV. Slepice se vrhají klovat raněnou slepici. [44:40–58:30]
V. V číslech není žádné já, leda jako příčina omylu. [58:30 až konec]
Bibliografie
Tereza Matějčková, „Arogance mystičky. K Simone Weilové“, in: táž, Kdo tu mluvil o vítězství? Osm cvičení ve filosofické rezignaci, Praha: Karolinum, 2022, str. 220–245, zdarma ke stažení zde: https://www.kosmas.cz/knihy/521148/kdo-tu-mluvil-o-vitezstvi/
Susan Sontag, Simone Weil, in: Against Intrepretation and Other Essays, London: Penguin, 2009.
Simone Weil, Expérience de la vie d’usine, in: Œuvres, Paris 1999.
Simone Weilová, Dobro, mez a rovnováha, Praha: Mladá Fronta, 1996.
Simone Weil, L’Iliade où le poème de la force, in: táž, Œuvres, Paris 1999.
Simone Weilová, Očekávání Boha, přel. Martin Pokorný, Praha: Kalich, 2024.
Simone Weilová, Tíže a milost, přel. Alain Beguivin, Praha: Kalich, 2009.
Robert Zaretsky, Zneklidňující Simone Weilová, přel. Martin Pokorný, Praha: Kalich, 2023.
Muži za pultem udivila ostrá debata, kterou na sociálních sítích rozpoutal film Vlny. Reagují pobaveně, srdce je ale bolí. Ondřej znepokojeně vypráví o hypnotickém víru slaboduchosti, který všichni udržujeme v chodu, a když se do něj podíváme, podívá se zpátky. Je tak rozrušen, až se dopustí freudovského přeřeknutí se. V kinech je nový film Vetřelec: Romulus, sedmý film vetřelčí série, Pro Petra skvělá příležitost k rekapitulaci těch šesti předcházejících. Jakub je připravený pohádat se o odkaz Alaina Delona, nakonec ale hovor proběhne až smírně. Nicolas Cage mu v neuvěřitelně hypovaném hororu Longlegs připomíná Robina Williamse v Tátovi v sukních. Nastane shoda na tom, že to je výstižné přirovnání. Ondřej pronese přednášku k padesátému výročí Polanského Čínské čtvrti a nenechá se zastavit. Dojde v ní, jak jinak, i na řád kosmu.
Účastníci: Petr Koubek, Ondřej Štindl, Jakub Peřina
Diskutovaná díla: Vetřelec Romulus (režie: Fede Alvarez), Vetřelci 1-4, Longlegs (režie: Osgood Perkins), filmy s Alainem Delonem, především Samuraj, Čínská čtvrť (1974), režie: Roman Polanski
Měli by si milovníci přírody připlatit, aby viděli krásy Česka ukryté v národních parcích? A pomohlo by to v boji s overturismem, proti němuž se čím dál více lidí vymezuje? O tom všem v novém Hrotcastu s ekonomem Mirkem Zámečníkem a jeho hostitelem Pavlem Štruncem.
Má se zpoplatnit návštěva národních parků v Česku? Téma je to u nás víc než kontroverzní, zároveň ale poplatky v zahraničí výborně fungují jako odstínění nadměrného turismu. A právě ten vadí čím dál většímu množství lidí. „Overturismus vyžaduje řešení regulatorního charakteru.
V Litvě jsme v národním parku platili za vstup osm euro (okolo 200 korun) a působilo to jako filtr pro masového návštěvníka,“ popisuje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.„Lidé, kteří jsou opravdovými milovníky přírody a rádi prozkoumávají její tajemství, by měli mít možnost to dělat s průvodcem, ale budou za to muset zaplatit víc než symbolický poplatek,“ pokračuje Zámečník v novém Hrotcastu.
Ekonom přitom zdůrazňuje, že by masová turistika měla být směřována spíše do oblastí, kde způsobí co nejméně škody.Ale nejen zpoplatnění, i zřízení nových národních parků je v Česku dosti kontroverzní téma, které vyvolává silné emoce – hlavně mezi obyvateli, jichž se vyhlášení parku týká. Jedním z hlavních důvodů je obava, že se tím podstatně zvýší turistický ruch, což může místní připravit o klid a soukromí.
„Jsou tady obavy místních obyvatel z toho, že vyhlášení národního parku bude fungovat jako jakýsi magnet, který přitáhne více turismu. A ti, kteří nepodnikají v cestovním ruchu, berou turisty jako něco, co jim znepříjemňuje život",“ vysvětluje Zámečník.Přesto mohou národní parky přinést významné ekonomické výhody, pokud jsou správně spravovány a propojeny s místní komunitou.
V praxi se ukazuje, že mohou být zdrojem příjmů nejen pro ty, kteří podnikají v cestovním ruchu, ale i pro širší skupinu obyvatel, kteří žijí v těsném sepětí s parkem. Pro příklad jak to může fungovat sahá analytik Hrotu24 do Afriky.
„Tam je běžné, že národní parky poskytují pracovní příležitosti místním lidem – například jako průvodcům nebo řidičům, což může být vysoce ceněná a dobře placená práce. Kromě toho mohou parky přinášet přímé výhody, jako jsou stipendia pro děti, zlepšení infrastruktury nebo přístup ke zdravotní péči,“ říká.
A jsme zpátky u toho zpoplatnění vstupů. V Africe je totiž podle Zámečníka běžné třeba i to, že cizinci platí mnohem vyšší vstupné než místní obyvatelé. Měly by se tedy vstupy do národních parků v Česku zavést? V jaké výši? A je to vůbec přínosné řešení? Poslechněte si náš nejnovější Hrotcast.
Kampaň proti dezinformacím démona Foltýna, budoucnost lidovců, ale i úmrtí Alaina Delona. Taková jsou témata aktuální epizody podcastu Echo Porada. „Na úřad vlády promítají heslo Jdi domů, Ivane, což asi má být narážka na slavnou písničku Běž domů, Ivane. Ale ani si nedokážou zjistit, jak se přesně jmenovala,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Státní úředník se chová jako aktivista,“ dodává Dalibor Balšínek.
Může KDU-ČSL zachránit Jiří Čunek v roli předsedy? „Je to nejcharismatičtější z kandidátů. Konzervativních voličů je deset až dvanáct procent. Pro ODS je to málo, ale pro KDU-ČSL by to mohlo být hodně,“ říká Balšínek. „A kdyby vyvedl lidovce z koalice Spolu, mohla by to být i záchrana pro ODS.“
Média a veřejnost nevidí do toho, jaký bude příští rok státní rozpočet, který ovlivní třeba i dostavba Dukovan. „Do toho se vede pokrytecká debata o zvyšování platů státních zaměstnanců. Bude to jasný předvolební dárek,“ soudí Markéta Malá.
Zesnulý herec Alain Delon podle Jiřího Peňáse v postmoderní sekulární době nahrazoval antického boha: „I to jeho odcházení bylo jedinečné. Jeho obličej, byť plný vrásek, byl pořád nádherný.“
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Na Slovensku se dějí věci: ministerstvo kultury začalo o prázdninách odvolávat ředitele institucí a slovenská veřejnost se bouří a hádá. Není to však kouřová clona jiných dějů? Sledujeme proměnu a upevnění slovenského nacionalismu? Z čeho pramení? Nejen o tom diskutují v desáté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi se svým hostem. Tentokrát jím je slovakista, historik, podcaster a ředitel Památníku národního písemnictví Michal Stehlík. Společně dojdou k tomu, jaká česká traumata nefungují na Slovensku a jaká slovenská traumata jsou naopak překvapivá pro Čechy. Rozumějí si vůbec Češi se Slováky? Podcast Hej, Slované vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify.
V první části se debata zastavuje nad aktuálním slovenským děním a pokouší se ho objasnit. Co se skrývá za pojmem „politický aktivismus“? A co znamená požadavek vedení slovenského ministerstva kultury, že umění, kultura a politika mají být tradiční a národní? Michal Stehlík vysvětluje, že nacionalistický už na Slovensku neznamená klerofašistický, nýbrž tradicionalistický. Vše to prý souvisí s hledáním vlastní identity, které je současným společnostem vlastní. A vůbec, co je to vlastně národní umění? Lukáš s Michalem se následně dohadují, zda vůbec lze odvolat vedení instituce, aniž je kolem toho humbuk. Dojde také na historku, jak vedení slovenského státu vybírá nástupce za odvolané. Ostatně existují nějací?
Další část se věnuje tomu, že současná slovenská politika je neskrývaný konflikt dvou vidění světa. Jak je možné, že nastalá válečná rétorika je tak přímá? Michal smutní za tím, že část slovenské společnosti vzdává boj s nastupujícími trendy. Lukáš tyto hájí s tím, že mají právo být unavení a že je i proto pochopitelné, že elity svou únavu řeší odchodem do zahraničí. Jakub na Michalův dotaz trpělivě líčí, že to, co sledujeme na Slovensku, není ještě nic proti tomu, co sledujeme v Srbsku. Připomíná, že tamní atentát na premiéra skončil vraždou premiéra, ne jen jeho zraněním. A dodává, že v Srbsku už i kouřové clony vypadají sofistikovaněji než v našem prostoru: alternativy tam vláda buduje proto, aby vzniklo zdání alternativy. Čili východisko z krize v Srbsku neexistuje, zatímco Slováci mají ještě šanci.
Třetí část se obrací k československým dějinám: Lukáš se Michala ptá, zda současné slovenské pohyby jsou srovnatelné s tím, jak se k moci drala normalizace. Michal vysvětluje
rozdíl mezi slovenskou „postsedliackou“ společností a českou maloměšťáckou. Lukáš kontruje, že přece všichni jsme maloměšťáci, protože českou i slovenskou společnost dávno formují sídliště. Michal nesouhlasí a vysvětluje proč. Celá pasáž končí diskusí nad tím, zda si Michal ve svém rodišti může dovolit v hospodě hovořit o všem, anebo zda si dává pozor na pusu a některá témata záměrně vynechává. Bratři potvrzují, že stejně postupují i ve vlastní rodině. Čili otázka zní: jak se vlastně dneska cítí český intelektuál ve veřejném prostoru?
Poslední část epizody Lukáš odkrývá, že si prošel typickým českým žalem kvůli dělení Československa, Michal přidává historku s Pavlem Kosatíkem, ale především se debatéři baví o tom, proč jsou Češi a Slováci jiní a co za to může. Jak je možné, že Češi nevnímají slovenská traumata a Slovákům jsou fuk ta česká? Jsou Slováci mentálně bližší Maďarům nebo Čechům? Jsou Slováci pospolití a Češi individualističtí? Proč nerozumíme Slovákům, třebaže nám za normalizace vládli? Mají Slováci mindrák z Alexandra Dubčeka? A proč je naopak netrápí Mnichov ani sovětská okupace? Ostatně mají být Slováci Čechům za něco vděční, jak si Češi často myslí?
Na závěr Lukáš, Jakub a Michal tipují, kolik ředitelů bude na Slovensku odvoláno od odvysílání této epizody podcastu Hej, Slované. Trefili se? Aneb konečně podcast, který dovede překvapit a vzdělat nejen své posluchače, ale i své aktéry.
Ze Slovenska přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová, jejíž osobnost, zdá se, je součástí problému: mám takovou hypotézu, že kdyby je odvolal nějaký jiný ministr, zdaleka by to takovou pozornost nevzbudilo – jenže ten by je asi neodvolal.Jde totiž o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy. Že jsou symptomem stavu, v níž se naše středoevropské společnosti ocitly: ve stavu pozičního konfliktu, který se projevuje různým druhem a stupněm nedůvěry a zášti. Politika se řídí logikou revanše: paní ministryně neodvolala ony dva ředitele kvůli tomu, že by jim něco opravdu závažného vytýkala, ale proto, že to je forma pomsty na té vrstvě obyvatelstva, které se považuje za elitní, přičemž tu svou elitnost bere často z konfliktu s tou vrstvou obyvatelstva, již reprezentuje nynější ministryně kultury. Taková je teze autora Salonu Echa Jiřího Peňáse. Co si myslí jeho hosté?Pozvání k diskuzi přijala divadelní kritička Jana Machalická, herečka a filmová producentka Deana Jakubisková-Horváthová, slovenský novinář Jaroslav Daniška, výtvarník Jiří David a kunsthistorik Pavel Kalina.
From the publisher's feed

1 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

30 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners