
Sign up to save your podcasts
Or


Jak se vláda chystala implementovat směrnici Green Dealu a nakonec z toho sešlo? Hlavní téma nového vydání podcastu Echo Porada. „Je to dílo Andreje Babiše, který Green Deal odsouhlasil v roce 2019, ale všechna opatření z balíčku Fit for 55 dojednala vláda Petra Fialy a bylo to dokonce za našeho předsednictví Evropské unii,“ říká Markéta Malá. „Je potřeba doplnit, že když Babiš Green Deal schvaloval, Petr Fiala byl tehdy opoziční lídr, od kterého by se čekalo, že na to bude upozorňovat, že to bude kritizovat. A on se tomu zcela vědomě vyhnul,“ dodává Daniel Kaiser.
V Týdeníku Echo vyšel rozhovor se skeptickým ekologem Bjørnem Lomborgem. „Sázka na obnovitelné zdroje je podle něj jednak nákladná a jednak nerealistická. Němci dosáhli snížení závislosti na fosilních palivech asi o půl procenta a tady tím tempem se k uhlíkové neutralitě dostanou v roce 2437,“ říká Kaiser.
Proč končí Lidové noviny? A končí skutečně? „Ta značka samozřejmě nezanikne, dostane se do nějaké hibernované polohy, jak to už vy minulosti zažila, a může se kdykoliv opět zjevit,“ doufá Dalibor Balšínek, který tradiční deník coby šéfredaktor vedl v letech v letech 2009 až 2013. „Ten název byl do jisté míry směšný. Velikost jim dávala tradice z první republiky a byly vším, jen ne lidovými,“ dodává Jiří Peňás.
A na závěr došlo také na americké prezidentské volby, respektive odstoupení Joe Bidena z kandidatury. Jaké šance má proti Donaldu Trumpovi Kamala Harris? „Zajímavé je, že Biden dělal vše pro to, aby Kamalu Harris co nejvíc schovával. Každý viceprezident se přitom připravuje na to, že jednou bude kandidovat na prezidenta. Ale u Kamaly Harris mi to vůbec nepřipadalo,“ tvrdí Pavel Štrunc.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Rozmazlená vyšší střední třída chce kádrovat své méně uvědomělé spoluobčany, jak mají správně žít!
Vláda odložila rozhodnutí o důležitých strategických dokumentech, skrz které mělo v Česku dojít k naplňování zelených závazků plynoucích z Green Dealu. Kabinet je stáhl z jednání jen pár dnů před tím, než měl jít dokument na vládu, řada odborníků a novinářů upozornila na to, že jejich schválení může znamenat nadměrnou finanční zátěž pro obyvatele. I kvůli tomu, že rozšiřuje systému emisních povolenek i na další, běžné oblasti života, nejen na těžký průmysl a energetiku, ale od roku 2027 i na vytápění domů a osobní dopravu. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové se ale vláda nemůže zbavit odpovědnosti z něčeho, co přitom schválila sama. "Z toho se úplně vyvléci nemůžou. Bavíme se tady o nějakých obecních rámcích, o nějaké podpoře zelené tranzice. V první fázi velmi obecně a potom už následně velmi konkrétně."
Ekonomka podezírá kabinet, že bude chtít normu protlačit v době, kdy bude pozornost médií na jiném tématu. Vláda Petra Fialy se už nechala slyšet, že nepřijme nic navíc, než co schválil kabinet Andreje Babiše. Právě ten schválil Green deal, "jízdní řád" dokument Fit for 55 - tedy prováděcí dokument ke Green dealu byl ale schválen za českého předsednictví Fialovou vládou. "Pro mě bylo docela zajímavé pozorovat, jak Fialovu vládu chválil pan Timmermans, což je vždycky takový dobrý signál, že víte, na jaké straně dějin v tu době jste. Timmermans je samozřejmě fanatický zelený progresivista, takže je pozorohodné, že tak intenzivně chválil Fialovu vládu, která o sobě deklamuje, že je pravicová", upozorňuje Ilona Švihlíková. Sledujte Hrot Pavla Štrunce!
S koncem srpna přestávají na papíře vycházet Lidové noviny. Tato zpráva vyvolala větší rozruch a větší účast, než když někdy v minulosti skončil nějaký jiný deník. Kolem Lidovek panovala zvláštní aura, tady se přinejmenším v 90. letech odehrával pokus mít v češtině jeden deník evropské úrovně. Jaký po nich zůstává otisk ve společnosti? Je sen o pořádných novinách dosněn?Hosté Salonu jsou všichni aktéry příběhu LN. Vladimír Mlynář, kterého si dnes veřejnost bude pamatovat spíš jako politika nebo činitele investiční skupiny PPF, byl na sklonku 80. let členem redakce ještě samizdatových LN, které plnil svými články, pak je vyráběl a distribuoval. Dramatik a komentátor Karel Steigerwald byl výraznou tváří listu v 90. letech. Dalibor Balšínek byl jejich poslední šéfredaktor v předbabišovské éře, do roku 2013. Pavel Matocha, novinář a člen Rady České televize, do LN dodnes přispívá.
Do dalšího dílu Výprav pozval Jiří Peňás fotografku a také cestovatelku Danu Kyndrovou. Její otec v druhé polovině šedesátých let trénoval alžírské volejbalové družstvo, díky čemuž malá Dana žila několik let v této pozoruhodné zemi. Naučila se tam základům francouzštiny, kterou pak vystudovala, což se jí hodilo po jejich cestách frankofonní Afrikou. Na Alžírsko vzpomíná jako na zemi krásnou, ale také divokou, v mnohém nepřístupnou a záludnou. Oblíbila si Kabyly, drsné, ale přátelské obyvatele alžírských hor, o arabských čtvrtích, zvyklostech a pohledech na svět mluví otevřeně a bez vytáček. Pustíme se i do nitra černé Afriky, a padne řeč o tom, nač si Evropané zadělali kolonialismem. Čili Afrikou snů a skutečnosti bez pověr a iluzí.
Analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník přibližuje historii dovolených i cestovního ruchu. A prozrazuje, proč byli Češi v Bulharsku nakonec neoblíbeni nebo co mají společného s Němci.
Francie má za sebou parlamentní volby. Očekávané vítězství Národního sdružení Marine Le Penové se tak úplně nedostavilo. Díky dohodě centristických macronovců, kandidujících v koalici Ensemble (Spolu), a levicové Nové lidové fronty o odstoupení kandidátů v druhém kole první na pásce skončila Nová lidová fronta s 180 poslanci z 577. Druzí macronovci mají 159 a Národní sdružení 142. Tradiční pravici, Republikánům, voliči přisoudili 39 mandátů. Nicméně na procenta skončilo první Národní sdružení s 37 %, Nová lidová fronta dostala 25,8 % a macronovci 24,5 %. O tom, co to pro zemi galského kohouta znamená a jakým problémům Francie čelí, debatují Michel Perottino z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a režisérka a spisovatelka žijící v Paříži Andrea Sedláčková.
Muži za pultem se rozplývají nad filmem MaXXXine, závěrečným dílem hororové trilogie režiséra Ti Westa, oblíbence Martina Scorseseho a dalších veličin. Trpěli při sledování tříhodinové první část americké ságy Horizont režiséra Kevna Costnera, vlekla se jako pěší přechod Údolí smrti a ani velkorysá stopáž jim nestačila, aby pochopili, kdo je v tom filmu kdo. Zároveň v nich hlodá pochybnost, jestli to není tím, že nepochopili Costnerovu genialitu. Film Motorkáři zazo pochopili a potěšil je. A viděli trailer na Gladiátora 2! Viděli žraloky v Koloseu! A slyšeli novou píseň skupiny Sýček!
Obsazení: Ondřej Štindl, Petr Koubek, Jakub Peřina
Zmiňovaná díla: Ještě nejsem, kým chci být (režie: Klára Tasovská), Padlí andělé - výstava Anselma Kiefera v Palazzo Strozzi ve Florencii, Under a Rock - memoáry Chrise Steina z Blondie, knihy Dava Pilkeyho, trilogie X, Pearl a Maxxxine režiséra Ti Westa, Horizont: Americká sága první část (režie Kevin Costner), Motorkáři (režie: Jeff Nichols), trailer na Gladiátora 2, Sýček: Jaro léto podzim zima
„Neobdivovat Voltaira lze počítat mezi jednu z forem debility,“ pronesl argentinský spisovatel Jorge Borges. Voltaire stojí na počátku toho, co se dodnes označuje pojmem veřejný intelektuál, jakkoli je otázka, zda je tato pozice dnes ještě relevantní. O tom, kterak ji ustavil francouzský filozof, podává svědectví Voltairovo Pojednání o toleranci, které právě vychází v nakladatelství OIKOYMENH v překladu Petra Horáka.
Jako osmašedesátiletý se Voltaire vrhl se zápalem kriminalisty do vyšetřování kauzy stejně starého Jeana Calase. O co zde šlo? Když byl nalezen Calasův syn oběšený, roznesla se fáma, že zesnulý chtěl přestoupit k pravé víře, a otec, který byl sám hugenot, jej raději zabil. Otec byl odsouzen k trestu smrti mučením a zbytek rodiny k doživotnímu vězení. Vykonavatelé trestu odsouzenému lámali kosti, přiměli jej vypít dvacet věder vody, vpletli jej do kola. Když trval na své nevině, uškrtili jej a spálili.
Voltaire se tehdy pustil do boje se soudem, církví, královským dvorem i veřejností. Vymohl revizi procesu a když byla dokázána Calasova nevina a ukázalo se, že syn spáchal sebevraždu, oběť byla aspoň po smrti rehabilitována. Tehdy se jednalo o první rozsudek ve Francii, který byl zrušen a revize iniciovala francouzské reformy trestního práva. Na tomto pozadí píše Voltaire své pojednání o toleranci, kterou považuje za nejvyšší ctnost.
Je-li tolerance ctnost, je to něco, v čem se máme – a můžeme – cvičit a zlepšovat. Jak na to? Neustále si zpřítomňovat, že ve věcech, o které nám jde, což bývají otázky toho, jak žijeme, jaké hodnoty zastáváme, čeho si vážíme, nemůžeme mít absolutní jistotu. Zpravidla se nejedná o otázky pravdy nebo lži. Toto vědomí nás má přimět k tomu, abychom byli ve vztahu k „jinověrcům“ – ať už náboženským či politickým – smířliví. Jedině tato názorová mírnost přeje svobodě.
Jak ukázal Voltaire, když vytáhl proti státnímu aparátu, postoj stavící na toleranci není ani lhostejností, natož slabostí. Může se pojit s nebývalou rozhodností i zaníceností. Tolerance stojí na přesvědčení, že nárok člověka na svůj život, své smýšlení, a tedy i na spravedlnost, nesmí být zmařen. Kdo však toto maří, tolerovaný být nesmí – a v tom případě je třeba proti němu vytáhnout. Tužkou, praví Voltaire.
Ale to by bylo vše až moc jasné – a Voltaire přece říká, že jistota je absurdní. Stejně tak je to i s tolerancí. Proti vzývané ctnosti namítá Johann Wolfgang Goethe: „Tolerance by vlastně mělo být jen přechodné smýšlení: musí vést k uznání. Trpět někoho je urážka.“ Je Voltairova nejvyšší ctnost tedy nakonec jen ctnostným ponížením?
Kapitoly
I. Filozof se mění v kriminalistu [začátek až 13:30]
II. Analýza první mediální události: neštěstí v Lisabonu [13:30–35:28]
III. Tolerance? Schopnost snášet katastrofy [35:28–43:27]
IV. Tolerance je urážka? Ne, stačí. [43:27–konec]
Bibliografie
Herfried Münkler, Der Dreißigjährige Krieg: Europäische Katastrophe, deutsches Trauma 1618 – 1648, Hamburg: Rowohlt Verlag, 2019.
Voltaire, Pojednání o toleranci, přel. Petr Horák, překlad upravila Hana Fořtová, Praha: OIKOYMENH, 2024.
Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha: xyz, 2007.
Ferdinand von Schirach – Alexander Kluge, Die Herzlichkeit der Vernunft, München: Luchterland, 2017.
Susan Neiman, Evil in Modern Thought, Princeton: Princeton University Press, 2002.
Celá epizoda na forendors.cz/pravdaneexistujetm nebo na echo24.cz
Sladkou Francií i britskými ostrovy se prohnalo volební tornádo, které nenechalo kámen na kameni. Na obou stranách kanálu La Manche vyhrála levice, ta francouzská je ale navíc ještě notně radikální. Jak si s tím poradí prezident Emmanuel Macron? Pusťte si nový Hrotcast s ekonomem Miroslavem Zámečníkem.
Ve francouzských volbách triumfovala radikální levice, která porazila krajní pravici. „Oba dva programy, jak ten lepenovský, tak i ten Mélenchonovy levice, jsou katastrofální,“ komentuje výsledek voleb hlavní analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Volby vyhrála Nová lidová fronta, jejímiž členy jsou hnutí Nepoddajná Francie, v jehož čele stojí Jean-Luc Mélenchon, dále komunisté, socialisté či zelení. „Mají šílené, naprosto šílené ekonomické představy,“ hodnotí Zámečník.
Paradoxní je, že k podpoře tohoto uskupení vyzval před volbami sám prezident Emmanuel Macron, krajní levice se ale nyní nechala slyšet, že cílem bude právě demontáž Macronových reforem. Pro Francii to znamená nové politické uspořádání, které může mít dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku i sociální politiku.
Levicové strany, které nyní dominují, prosazují radikální ekonomické reformy, jako je vysoké zdanění bohatých. „Chtějí regulovat ceny energií a základních potravin, prudce zvednout minimální mzdu. Prostě co řádek, to prohloubení deficitu. A Francie už má problém s deficitem a zadlužeností,“ zdůrazňuje analytik v novém Hrotcastu.
Prezident Macron tak nyní čelí složitému úkolu a podle ekonoma Zámečníka je jeho jedinou šancí, že se může pokusit rozdělit levici a spolupracovat s méně radikálními stranami. „Dá se to zahrát tak, že levicovou frontu rozštěpíš a přibereš k sobě jen socialisty, zelené a republikány, takovou tu mainstreamovou francouzskou pravici.“
Podle Zámečníka je třeba připomenout, že Francie si z byznysového hlediska za Macrona polepšila. Jeho vlády vytvořily jedno z nejlepších míst pro startupy v Evropě, a ty nyní značně přispívají do státního rozpočtu, dokonce dvakrát tolik než ve Velké Británii.
I povolební dění na ostrovech je tématem nového dílu Hrotcastu. Budou peníze na snídaně zdarma pro základní školy? V čem je Británie podobná Česku?
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Hostem Echo Porady byl publicista a ředitel Občanského institutu Roman Joch a hlavním tématem debaty se stala nová frakce Patrioti pro Evropu, kterou založil Viktor Orbán mimo jiné s Andrejem Babišem. Jsou, či nejsou ve službách Ruska? A čeho dosáhl Orbán svou cestou za Vladimirem Putinem? „V každém závěru summitu NATO je znovu opakován slib vzít Ukrajinu do NATO,“ říká Daniel Kaiser. „Stačí aby Francie, Německo a Maďarsko byly proti, a nikdy se to nestane. Je to bezpředmětná věc,“ tvrdí Joch.
From the publisher's feed

1 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

30 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners