HOVORY O DUŠI

Pozvání do podcastu přijala psycholožka a psychoterapeutka Tereza Hrušková, která vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde pokračuje v doktorském studiu psychologie. Pracovala jako poradenská psycholožka pro studenty s psychickým onemocněním na Vysokém učení technickém v Brně. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v kognitivně-behaviorální terapii v Mezinárodním institutu KBT Odyssea, dále kurzy v psychodiagnostice a krizové intervenci, ale také letní školy v Amsterodamu a Ženevě, zaměřené na emoční regulaci. Je zakladatelkou projektu „Kpsychologovi“, který pomáhá lidem najít cestu k odborné pomoci. Součástí projektu je průvodce duševním zdravím Nekašli na sebe. Stejně se jmenuje i její nová kniha, kterou vydalo Nakladatelství Portál.

S Terezou Hruškovou hovoříme v podcastu především o tom, čím jsou naše emoce, jak se je můžeme naučit postupně „číst“ a proč je dobré s nimi umět pracovat. Vycházíme přitom z její knihy Nekašli na sebe, psané pro všechny, kteří se o sebe chtějí starat pravidelně a naučit se efektivně pracovat právě s emocemi. Nikoliv jednorázově, až když je to dlouhodobě neudržitelné. Kniha je určena čtenářům, kterým se emoce někdy střídají jako na houpačce a chtějí konečně pochopit, co a proč se v nich skutečně děje. Informace a tipy uvedené v publikaci Nekašli na sebe jsou výzkumně podloženy a pocházejí z kognitivně-behaviorální terapie (KBT), dialekticko-behaviorální terapie (DBT) a schematerapie. Ale také z poznatků, které Tereza Hrušková získala ve své psychoterapeutické praxi a dvou letních školách o emoční regulaci.

Ve speciálu podcastu hovoříme jak o počátcích léčby závislosti na alkoholu u nás, tak o vnímání podstaty závislosti, které prošlo za posledních sto padesát let zajímavým vývojem. A to od různě pojímaných modelů morálních, přes modely sociální a úzce medicínské, až ke komplexnímu modelu bio-psycho-sociálnímu. Teprve v polovině 20. století začala být závislost považována za nemoc a prosadila se do mezinárodní klasifikace nemocí (MKN). V návaznosti na dynamický rozvoj neurověd v posledních dvou dekádách převážil neurobiologický model závislosti, který závislost chápe jako chronické recidivující onemocnění mozku, přesněji systému odměny. S profesorem Michalem Miovským ve speciálu diskutujeme především o léčbě závislostí s pomocí psychoterapie. A nacházíme v ní řadu momentů, překvapivě společných pro většinu psychoterapií.

Pozvání přijala psychiatrička, psychoterapeutka, vědecká pracovnice a vysokoškolská pedagožka Hana Papežová, která vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Již v průběhu studia pracovala jako pomocná vědecká síla v Ústavu genetiky a Fyziologickém ústavu, což jí později motivovalo k další vědecké práci. Pro psychiatrii se rozhodla díky setkání s předními osobnostmi české psychiatrie, mezi něž patřili profesoři Vladimír Vondráček a Jan Dobiáš. Po promoci působila ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, dnes známém jako Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech. V roce 1983 se vrátila zpět na 1. Lékařskou fakultu a o tři roky později i na Psychiatrickou kliniku 1. LF UK a VFN, kde působí dodnes. A to s výjimkou dvou let strávených v Nathan Kline Institute for Psychiatric Research NYU ve Spojených státech, kde získala zkušenosti ve výzkumu zaměřeném na násilí v psychiatrii a také pro vedení postgraduální výuky. Jejím klinickým i výzkumným zaměřením se ale stala problematika poruch příjmu potravy. Dlouhodobě vede Centrum pro poruchy příjmu potravy 1. LF UK a VFN Praha. Zabývá se postgraduální výukou i výukou studentů medicíny a nutričních specialistů, výcvikem psychoterapie a výzkumem biologických i genetických faktorů spektra poruch příjmu potravy. Je autorkou či spoluautorkou řady odborných textů a monografií, zakladatelkou Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, specializovaného Denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy a také Asociace pro pacientky s poruchami příjmu potravy, jejich příbuzné a přátele. Reprezentuje Českou republiku v mezinárodních výzkumných projektech a spolupracuje se zahraničními centry, mezi něž patří Academy for Eating Disorders (AED) a European Council for Eating Disorders (ECED).

Poruchy příjmu potravy představují spektrum poruch psychogenně navozeného nežádoucího jídelního chování. Mezi nejrozšířenější patří mentální anorexie a bulimie, ale také psychogenní přejídání nebo noční jedlictví. S psychiatričkou a psychoterapeutkou Hanou Papežovou si nejprve zpřesníme projevy jednotlivých poruch příjmu potravy, abychom se následně mohli věnovat především rizikovým faktorům vedoucím k jejich vzniku a rozvoji.

Pozvání do podcastu přijal psycholog, psychoterapeut, akademický pracovníkem a spisovatel Zbyněk Vybíral, který vystudoval český jazyk a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce pracoval jako učitel, novinář, ale také jako dramaturg královehradeckého divadla DRAK. V letech 1989 až 1994 působil v manželské a rodinné poradně v Hradci Králové, kdy absolvoval postgraduální výcvik v manželské a rodinné terapii. V roce 1995 ukončil systematický výcvik v psychodynamické psychoterapii SUR a podstoupil základní stupeň výcviku v transkační analýze v Německu. Od roku 2000 působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde dvanáct let vedl katedru psychologie. Vydával časopis pro psychoterapii Konfrontace a byl též šéfredaktorem časopisu Psychoterapie. Je autorem či spoluautorem knih Jak se stát dobrým psychoterapeutem, Současná psychoterapie, Psychologie komunikace nebo Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci.

Pozvání do podcastu přijal psychoterapeut Michal Pacvoň, který absolvoval magisterské studium filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval psychoanalýzu v Avignonu a doktorát získal na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice, který obhájil disertační prací na téma Technika a individuace, v níž zkoumal hluboký vztah člověka, lidského světa a techniky. Absolvoval výcvik v jungovské psychologii u České společnosti pro analytickou psychologii (ČSAP) a také mezinárodní výcvik u International Association of Analytical Psychology (IAAP). Pracoval jako učitel filozofie na gymnáziu, překladatel z francouzštiny a angličtiny nebo výchovný asistent na lyceu ve Francii. Vede semináře v Psychoterapeutickém centru Lávka, jungiánský filmový klub v centru BeBalanced a má též svou privátní psychoterapeutickou praxi.

V podcastu hovoříme s Michalem Pacvoněm o archetypu stínu, který pro Junga představuje oblast morálně pochybných vnitřních kvalit a proto bývá vytěsňován z našeho života. Stín je často promítán na druhého člověka. Setkání se stínem je důležitým aspektem dialogu s nevědomím, kterým v životě musíme všichni pravidelně procházet. Úspěšné zpracování stínové problematiky může vést k přílivu energie, která byla předtím blokována naší kontrolou nebo úzkoprsými postoji. Setkáním se stínem začíná cesta k bytostnému já, k novému centru osobnosti.

Pozvání do podcastu přijal psychoterapeut a facilitátor Martin Nawrath, který vystudoval biochemii, biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity. Absolvoval výcvik Metody komunitního rozvoje, Facilitace a konzultace v kontextu místního rozvoje, Facilitace skupinových procesů a psychoterapeutický Výcvik v procesově orientované práci. Jako facilitátor, terapeut a lektor pracuje s jednotlivci, ale také pro obce a města, neziskové organizace a školy v oblasti rozvoje komunit, ochrany životního prostředí, řešení konfliktů, péči o duševní zdraví, vzdělávání a sociální péče. Věnuje se také tématu klimatické krize a environmentálního žalu na individuální i společenské úrovni. Jeho eseje se rády noří do míst, kde se potkává psychologie, ekologie, nová kosmologie a poezie v duchu starých tradic péče o duši.

Pozvání do podcastu přijala sociální a akademická pracovnice Terezie Pemová, která vystudovala magisterský obor sociální práce a sociální politika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2003 pracuje jako sociální pracovnice a výkonná ředitelka Národního institutu pro děti a rodinu. V rámci své klinické praxe se věnuje především práci s ohroženými dětmi a rodinami, zejména pak problematice zanedbávání a násilí na dětech v kontextu komplexního vývojového traumatu. Zabývá se také vědeckou, metodickou a supervizní činností pro sociální pracovníky, opatrovnické soudce, pedagogy i další pomáhající profese. Působí též jako lektorka a akademická pracovnice Justiční akademie ČR. Jako spoluautorka se spolupodílela na několika odborných publikacích v oblasti ochrany dětí a deinstitucionalizaci péče o ohrožené děti, a to společně s profesorem Radkem Ptáčkem. Jejich poslední společnou publikací je kniha Sdílené rodičovství.

Rozvod či rozchod rodičů nemusí pro dítě nutně znamenat psychické trauma, i když bývá pokaždé bolestivý. Koncept sdíleného rodičovství, založený na vzájemném respektu rodičů během rozchodu, a po něm, může významně mírnit bolest dítěte a z ní plynoucí negativní psychické i somatické důsledky. S Terezií Pemovou v podcastu hovoříme jak o proměnách rodiny v průběhu posledního století, tak o rozvodu a zmíněném konceptu sdíleného rodičovství. Právě na něm bývá nejtěžší oddělení role manžela či partnera od role rodiče.

Pozvání do podcastu přijala klinická psycholožka a psychoterapeutka Lucie Sedláčková, která vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v kognitivně behaviorální terapii a individuální schematerapii. V roce 2022 atestovala z klinické psychologie a o rok později též z psychoterapie. Od roku 2021 pracuje na Psychoterapeutickém oddělení 14 Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod jako klinická psycholožka. Je také školitelkou v atestačním oboru Klinická psychologie i lektorkou ve výcviku Kognitivně behaviorální terapie. A provozuje svou privátní ambulantní praxi, v níž se zaměřuje na psychoterapii a psychodiagnostiku neurovývojových onemocnění u dětí i dospělých.

Pozvání do podcastu přijala klinická psycholožka a psychoterapeutka Janina Fisher, která je světově uznávanou expertkou na léčbu psychického traumatu. Pracovala na Lékařské fakultě Harvardovy univerzity a dodnes je v úzkém pracovním kontaktu s psychiatrem a výzkumníkem Bessel Van der Kolkem, autorem světového bestselleru Tělo sčítá rány. Janina Fisher je též členkou poradního sboru Nadace pro výzkum traumatu, autorkou tří knih a lektorkou kurzů pro psychoterapeuty z celého světa.

Psychická traumata v nás často zanechají následky, přetrvávající desítky let. Až do konce devadesátých let se soudilo, že při práci s traumatem pomáhá, pokud o něm opakovaně hovoříme. Lidé, kteří trauma prožili ale popisují něco jiného. Opakované líčení traumatických zážitků totiž často vede ke zhoršení jejich psychického stavu. S Janinou Fisher v podcastu hovoříme právě o změně práce s traumatem, podobně jako o její knize Překonávání traumatu, kterou věnovala lidem s traumatem, hledajícím cestu z labyrintu psychické bolesti.

Pozvání do podcastu přijal kněz, teolog, člen řeholního řádu Jezuitů a duchovní učitel Petr Vacík, který nejprve vystudoval analytickou a environmentální chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Do jezuitského řádu vstoupil v roce 2000. Poté studoval filozofii na Hochschule für Philosophie v Mnichově. V letech 2004 až 2006 získal ve Švýcarsku kvalifikaci k dávání duchovních cvičení a pracoval jako pastorační asistent v Akademické farnosti Praha u pátera Tomáše Halíka. Studoval také teologii na Papežské Gregoriánské Univerzitě v Římě a spirituální teologii na Graduate Theological Union v kalifornském Berkeley.  Zabývá se různými druhy duchovních cvičení, ale také vztahem spirituality a umění. Od ledna 2021 působí v Římě, kde vede Českou sekci Vatikánského rozhlasu.

I v našem kulturním prostoru po staletí pomáhaly meditační praktiky na cestě k vnitřní vyrovnanosti, soustředění a štěstí. Byli to otcové pouště a později křesťanští světci jako Jan od Kříže či Terezie z Ávily, kteří podporovali „rozvoj srdce a duše“. Neurovědci dnes přinášejí důkazy o tom, že meditace výrazně prospívá člověku i po tělesné stránce, jak se můžeme dozvědět v knize Spiritualita pro mozek, kterou vydalo Nakladatelství Portál. S Petrem Vacíkem se v podcastu zabýváme zmíněnou křesťanskou meditací a kontemplací. Společně hledáme odpovědi na otázky, zda může její praktikování pomoci mírnit úzkost a jestli je nám západní meditace přístupná, i když nepatříme mezi věřící. A také, kdy se z meditace, jak ji řada z nás zná, stává skutečná duchovní cesta.