Judikatúra

Podle § 2234 OZ má pronajímatel právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní. O jaké jde právo? Jaký je jeho rozsah? Jak ho může pronajímatel reálně vykonat? A je to opravdu běžné pravidlo, jak tvrdí důvodová zpráva? O tom všem i o dalších aspektech v dnešní epizodě na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2057/2025.

Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu (III. ÚS 1948/25) je důležité, neboť se staví proti dlouhodobé judikatuře obecných soudů, které zle nedobře (svévolně) míchaly otázky příčinné souvislosti a spoluúčasti poškozeného na vzniku škody. Ústavní soud tento problém řeší a navíc ukazuje, jak by se mělo postupovat při zvažování podílu poškozeného na vzniku škody, dochází-li ke střetu odpovědnosti za ohrožení a odpovědnosti za zavinění. K povídání jsme si pozvali Petru Mertelovou z PF MU v Brně, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.

V dnešní jubilejní epizodě se opět pouštíme do historie, tentokrát se podíváme na to, jak u nás vznikla, rozvinula se a poletech zanikla myšlenka pořádání právnických sjezdů. Že nebyly sjezdy vždy stejné, co se na nich řešilo a spoustu zajímavostí okolo nich. K mikrofonu jsme tentokrát pozvali JUDr. Jana Kabáta z PF MU v Brně, který se touto problematikou zabýval velmi intenzívně a výsledkem jeho výzkumu je publikace věnující se právě historii právnických sjezdů.

Dnešní díl navazuje na 29. epizodu, v níž jsme rozebírali rozhodnutí velkého senátu NS 31 Cdo 3125/2022, v níž se soud zabýval otázkou, od kdy běží promlčecí lhůta u pohledávky, u níž je určení její splatnosti ponecháno na vůli věřitele. Od té 29. epizody už uběhly bezmála 3 roky, během nichž se toho stalo docela dost. Někteří soudci Nejvyššího soudu vyjádřili s rozhodnutím velkého senátu literárně svůj nesouhlas, proběhla konference týkající se problematiky promlčování utvářecích práv a v neposlední řadě spatřil světlo světa nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 778/25, ve kterém se IV. senát Ústavního soudu postavil proti závěru velkého senátu Nejvyššího soudu. A my jsme si řekli, že to vše vydá na novou epizodu, v níž se zaměříme především na argumenty, které zazněly vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jak si s problémem poradil IV. senát ÚS (IV. ÚS 778/25).

Dnes zavítáme do oblasti, které jsme se v našem povídání ještě nedotkli. Řeč bude o autorských právech, konkrétně o jejich dědění, oceňování a omezeních, která vyplývají z právní úpravy pro dědice. Zároveň epizoda obsahuje jednu výzvu týkající se oceňování, protože to je téma, kterému se právníci raději vyhýbají, ale my bychom ho chtěli zvednout.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3411/2024 je nám podkladem pro povídání, které na první pohled vypadá jako další příběh z bezdůvodného obohacení. Leč na konci se zdá, že sovy nejsou tím, čím se zdají být (dotkneme se třeba i otázky nabytí vlastnického práva). Řešíme případ z doby covidové pandemie, příběh podnikatele, který měl státu dodat roušky pořízené v Číně, a státu, který po něm následně vymáhal úhradu jejich přepravy. Ilustrační obrázek tentokrát upomíná k jednomu z trapných okamžiků tehdejších představitelů státu.

Podle jednoho bonmotu pochází podílové spoluvlastnictví od ďábla 🙂 A proto se dnes zaměříme na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2911/2025, v němž se řeší problematika rozdílu mezi řádnou a mimořádnou správou společné věci - podle čeho se odlišují a proč je to důležité?

Dnes si povídáme o zmaření díla objednatelem a nároku zhotovitele na sníženou cenu za dílo. Konkrétně se zabýváme § 2613 OZ: jaké případy můžeme označit za zmaření díla objednatelem a co vše si musí zhotovitel na původní cenu díla započíst? Nejvyšší soud se ve věci sp. zn. 23 Cdo 2153/2024 zabýval metodikou stanovení snížené ceny a my k tomu přidáváme ještě něco navíc.

Dnes se opět po čase vracíme do oblasti dědického práva, když na pozadí dvou rozhodnutí (NS 24 Cdo 2900/2025, NS 24 Cdo 2655/2025) řešíme, jak se postavit k majetku, který nebyl předmětem projednání v pozůstalosti, ale dědic ho chce bránit nebo vymáhat vůči třetí osobě. Soud rovněž trochu vyjasňuje další problém - kdy dochází k nabytí dědického práva. A abychom se “neutopili” v procesních detailech, přizvali jsme si k povídání notáře Filipa Plašila.

V epizodě nejprve vysvětlujeme základní parametry regulace bezdůvodného obohacení, abychom pak mohli posoudit, kdo je aktivně legitimován v případě, že podnájemce neoprávněně přenechá jednotku k užívání další osobě - přísluší aktivní legitimace vlastníkovi, nebo nájemce? A je důležité, zda jde o období po dobu trvání podnájmu, nebo o období po jeho skončení? To vše na pozadí rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3353/2024.