Judikatúra zahajuje nový formát v rámci podcastu!

Filip Melzer letos na fakultě přednáší o obecné části občanského práva. Tak jsme se rozhodli dodat nejen studentům všech právnických fakult, ale každému, kdo si chce či potřebuje osvěžit své teoretické znalosti jeho povídání se studenty o tom, co právě odpřednášel. Prostý záznam přednášky nám přišel až příliš suchý a strohý, proto jsme zvolili formát rozhovoru dvou studentů s Filipem. Studenti mají za sebou příslušnou přednášku a poté se Filipa doptávají na věci, které tam zazněly, zda je dobře pochopili, upřesňují si své poznatky. Jde tedy o živější formát a snad vás zaujme.

Doplnění spisových značek rozhodnutí a dalších podkladů, na které se odkazovalo:

- NS 23 Cdo 1001/2021 (přípustnost sjednané fikce)

- I. ÚS 546/03 (autonomie vůle)

- P. K. Koldín: Práva městská Království českého a Markrabství moravského (H.VII.): „Náležela-li by věc dvěma, třem aneb většímu počtu, a jeden by z nich při přítomnosti všech prodával, a žádný by trhu překážky nečinil, ani se neozval: takové zamlčení a trpělivost vztáhne se ke škodě jich a položeno bude při právě za pořádné k trhu takovému povolení.“

- NS 24 Cdo 1000/2024 (podcast Judikatúra č. 75)

Dnes se vydáváme po stopách právního problému, který byl před lety vyřešen Nejvyšším soudem (R 66/2022), leč proti jeho řešení se nyní postavil Ústavní soud. Nejde o nic menšího než o náhradu nemajetkové újmy právnické osoby, které bylo zasaženo do dobré pověsti. Má na ni nárok, nebo nemá?

Rozhodnutí rozebíráme velmi pečlivě v podstatě bod po bodu a byť jde o delší epizodu, je informačně velmi hutná. Věnujeme se celé argumentaci Ústavního soudu, vypichujeme její slabá místa a asi nebudete překvapeni, když předešleme, že rozhodnutí nepovažujeme za příliš kvalitní.

Tentokrát se vydáváme do vod věcných práv a zabýváme se rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 654/2024, které se týká rozsahu osobní služebnosti průchodu - kdo další může vedle oprávněného takovou služebnost využít? Může to být například i nájemce?

Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 24 Cdo 1000/2024 řešil dovolání ve sporu, v němž významnou roli hrál výslech notáře a jeho zproštění povinnosti mlčenlivosti. V rámci řešení této otázky pak soud posuzuje též mlčení, zda představuje konkludentní právní jednání. Obě otázky podrobně rozebíráme.

A jelikož jsme v podcastu slíbili ukázat celý překlad části rakouského komentáře, na který Nejvyšší soud odkazuje, najdete ho v přiloženém pdf souboru na herohero.co/judikatura.

Dnešní díl je výjimečný, neboť není věnován žádnému soudnímu rozhodnutí, ale aktuálnímu legislativnímu návrhu, který je před 3. čtením v Poslanecké sněmovně PČR. Jedná se o pozměňovací návrh, který je připojen k novele občanského zákoníku a zcela mění koncepci dovolání.

K mikrofonu jsme si proto pozvali jednoho z našich nejvýznačnějších procesualistů - Petra Lavického, vedoucího katedry civilního práva procesního na PF MU v Brně.

Návrh podrobně rozebíráme ve všech možných souvislostech a upřímně, radost z něho nemáme. Posuďte sami.

Ústavní soud se ve věci sp. zn. III. ÚS 176/24 zabýval stížností rodičů původního žalobce na rozhodnutí obecných soudů, které zamítly jejich nárok na náhradu nemajetkové újmy. Nárok vycházel z poškození zdraví jejich nezletilého syna způsobeného opožděnou a nesprávnou lékařskou péčí v roce 2002.

Na komentovaném rozhodnutí nás zaujalo, že soud (snad neúmyslně) přichází s revolucí v prokazování kauzality.

K nahrávce přikládáme též dva další soubory - v prvním je přehledně ukázáno, jak je to s prokazováním a vyvracením kauzality, ve druhém je prezentace Filipa Melzera zachycující klíčová rozhodnutí k doktríně ztráty šance v české judikautuře. Tento obsah naleznete na herohero.co/judikatura.

V rámci Noci fakulty Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsme vystoupili s komentářem k rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1034/2023, v němž se Nejvyšší soud zabýval případem spadlého stromu, který poničil plot - kdo nese odpovědnost za škodu? Obecně jsme si povídali o skutkové podstatě § 2937 OZ, zejména pak o tom, kdo je podle tohoto pravidla pasivně legitimovaný a jak je možné přenést povinnost dohledu nad věcí na jinou osobu.

S ohledem na vymezený čas jsme se nestačili věnovat všem dotazům a dalším aspektům rozhodnutí. Odpovědi na další otázky nalezete v bonusu na herohero.co/judikatura. V mezidobí bylo též vydáno další rozhodnutí Nejvyššího soudu, které zmiňujeme - sp. zn. 26 Cdo 3149/2023.

Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 29 ICdo 99/2022 řešil případ, ve kterém bylo třeba aplikovat pravidla o nabytí od neoprávněného (§ 1109 an. OZ). Případ byl o to komplikovanější, že v něm šlo o zajišťovací převod práva. V této epizodě se proto věnujeme právě nabytí od neoprávněného a zvláštní pozornost věnujeme výkladu § 1112 OZ, který je pro vyřešení případu nejdůležitější.

V další jubilejní epizodě se snažíme posluchačům přiblížit vývoj civilistiky na našem území v 19. století. Kdo tu působil, kdo pokládal základy českého moderního soukromého práva, na koho se nyní snažíme navázat. Civilní doktrína nezačala po roce 1950. Naše povídání začíná na konci 18. století u příprav OZO (ABGB) a končí na začátku 20. století zahájením první světové války.

Našimi hosty jsou Ondřej Horák z Právnické fakulty UPOL a pardubický notář Filip Plašil. Oba dva nesmírně erudovaní v dějinách soukromého práva.

Epizoda se týká práva věřitele dovolat se neúčinnosti vypořádání společného jmění manželů podle § 737 OZ. Zamýšlíme se nad tím, zda jde o specifické pravidlo, které nepatří do soustavy pravidel relativní neúčinnosti, anebo naopak tuto soustavu doplňuje. Zvolené řešení následně velmi ovlivňuje postavení věřitele v případném sporu. Rozebíráme judikát NS sp. zn. 22 Cdo 140/2023.