Osobnost Plus

„Česká televize se předvolební superdebaty zhostila velmi dobře,“ domnívá se novinář a mediální analytik Filip Rožánek. „I ve srovnání s debatou, která byla před pěti lety, byla dokonce sledovanost vyšší, dívalo se asi 1,5 milionu diváků, což je velmi solidní výsledek. I vzhledem k tomu, kolik kandidátů tam bylo, je to vždy těžké pojmout, aby byla zajímavá a udržela pozornost diváků. A navíc tam byl ten šokující závěr,“ naráží na oznámení Josefa Středuly o odstoupení z voleb.

„Dnešní mladí lidé mají obrovské množství vlivů, které musejí zpracovat. To je obrovské plus, protože mají k dispozici informace a dokážou si je najít. Na druhou stranu musí čelit věcem, kterým by bez přístupu k informacím nečelili,“ popisuje lektorka, sociální pedagožka a antropoložka Dana Moree jeden z rozdílů mezi generací dnešních dospělých a současnou generací, která už nezažila komunismus. Může nová generace přinést zásadní společenskou změnu?

„Pokud se oprávněná solidarita s napadenými Ukrajinci změní v to, že začneme škrtat ruskou hudbu, kulturu, a dokonce i interprety – možná s výjimkami těch, kteří se přímo angažují s tím válečným zločincem –, tak to je pitomost,“ odpovídá divadelní historik a vysokoškolský pedagog Vladimír Just.

„S největší pravděpodobností platí to, co víme o Rusku obecně: zdaleka to není tak úžasné, jak Rusko tvrdí, ale zdaleka to není ani takový průšvih, jak bychom si přáli,“ nastiňuje stav režimu Vladimira Putina politický geograf Michael Romancov. Válka má přesto řadu negativních dopadů na ruské elity i společnost. „Je vidět, že se válka nedaří, Rusové mají obrovské ztráty na životech, na technice, což je něco, co se dostane i dovnitř společnosti a nějak tam rezonuje.“

„Vláda bude muset některé změny udělat, jinak se jim rozpočet zhroutí na hlavu. Bude muset zvedat daně. Je potřeba, aby řekli: Přátelé, omlouváme se, zmýlili jsme se – nemůžeme vám snížit daně, musíme je zvýšit. Je to ve vašem zájmu – stejně jako to v 70. letech ještě jako guvernér Kalifornie udělal Ronald Reagan. Vláda daně nemůže nezvýšit, to jsem si v tuto chvíli jist. A bude jen na ní, jak to dokáže vysvětlit,“ říká novinář Jindřich Šídlo ze serveru Seznam Zprávy.

Analytik Michal Smetana z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tvrdí, že je v tuto chvíli velmi těžké odhadovat, kdy válka na Ukrajině skončí. „Aktuálně se k nějakému konci nechýlí. Ani jedna strana nedává najevo, že by neměla vůli dál pokračovat. Fronta zůstává nadále dynamická, a tím pádem jsou jakékoli predikce vždy obtížné. Tak bych si určitě netipnul, že by se teď nebo pro letošní jaro válka jakkoli chýlila ke konci,“ říká v Osobnosti Plus.

Má za sebou pracovně extrémně napjatý rok. Zhruba v jeho polovině se ujal vedení Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, pokračuje ve vědecké práci, přednáší a také neustále sleduje dění daleko nad rámec svého oboru. Biochemik Jan Konvalinka připouští, že krize ve světě zrychlují a čeká nás změna. „Covid udělal první ránu kladivem do soustrojí, ruská agrese na Ukrajině druhou. Ale já jsem historický optimista, takže myslím, že všechno dobře dopadne,“ věří.

V polovině roku přesedl z křesla prorektora Univerzity Karlovy do křesla ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Do toho všeho pokračuje ve své vědecké činnosti, stále přednáší nebo spoluzakládá Český virologický ústav. Myslí si, že ruská agrese na Ukrajině v letošním roce skončí? Co bude v letošním roce zvlášť sledovat na české politické scéně? A měla by se po zkušenostech s pandemií a válkou vrátit výroba důležitých léků z Asie do Evropy? Moderuje Barbora Tachecí.

Krajina nám má poskytovat vodu, vzduch a má být prostorem pro biodiverzitu. Místo toho je však česká krajina vysušená a zároveň náchylná na povodně. Zásahy do krajiny, které u nás začaly už v roce 1948, odvodnily půdu, scelily pozemky a tvrdě zregulovaly řeky a potoky. Může být na vině tzv. resortismus a to, že vodu nevnímáme jako jeden celek? A jak by se dalo zlepšit zadržování vody v krajině? (Repríza ze srpna 2022.)

Moderátor České televize už mnoho let načrtává svou ambici účastnit se konkurzu na místo generálního ředitele. „Řekl jsem, že když bude taková situace, tak na to jsem připraven. To stále platí. Zároveň jsem ale nikdy neřekl, že bych si to přál, chtěl, že bych po tom toužil nebo bažil. Nechci, nepřeji, netoužím, nebažím. Fakt ne,“ odpovídá. A dodává, že se ho na to ptala už i současná hlava veřejnoprávní ČT.