Vltava

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Je léto roku 1944 a u obce Purkarec nedaleko Českých Budějovic seskočilo několik československých výsadkářů vyslaných z Londýna. Jejich úkolem bylo posílat do Anglie zprávy z protektorátu. Operace s krycím názvem GLUCINIUM nezačala dobře.

Saša Michailidis se ptá hostů na tvorbu režiséra Pana Tau či Chobotniček Jindřicha Poláka, který se narodil před sto lety. Stanislav Kolíbal, jedna z nejvýraznějších postav českého poválečného umění, slaví svých sto let výstavou v Museu Kampa. A jak vidí současnou profesionální fotku Osobnosti mladé české fotografie za loňský rok?

Má ráda divadlo, které je zvědavé a které aktivizuje. V Divadle Na zábradlí nastudovala inscenaci Paní Dallowayová, v níž nahlíží vnitřní a vnější svět postav a taky fenomén neviditelnosti žen. „Zajímalo nás, jak by paní Dallowayová vypadala dnes,“ říká ve Vizitce. Jak uvažovali o scéně s vodopádem? A proč je pro ni důležité udržovat kulturní život v rodné obci v Krkonoších? Ptá se Karolína Koubová.

Před čtrnácti dny jsem napsala úvahu a pak jsem ztratila hlas. Včera jsem si ji přečetla, a když jsem se před spaním procházela se psem, zdála se mi mizerná, nejspíš ji vyhodím.

Jeho tématem je umění ve veřejném prostoru. Nejnověji se podílel na publikaci Pražské metro. To je podle něj luxusním prostředím, v němž se snoubí kvalitní umění a architektura. „Věci kvalitní a odvážné si nezískávají veřejnost hned. Musí si na ně postupně zvykat,“ říká ve Vizitce. Proč má nejradši stanici metra Vyšehrad? A proč se mu v umění jen stěží hledá naděje? Ptá se Karolína Koubová.

Je fenoménem české výtvarné scény. Na AVU založil ateliér Grafika 2, nezatížený technikou a zaměřený na okrajové a podprahové vlivy. „Když vidíte vývoj generací, chcete být u toho,“ říká ve Vizitce. Teď jako pedagog skončil a chce se věnovat vlastní tvorbě. „Možná jsem při malování opomenul oblast, kterou za mě nikdo neudělá.“ Jak si kultivovat výtvarné vidění? A proč nemá kompost zapáchat? Ptá se Karolína Koubová.

„Benzinem voněli a travou, když tenkrát v květnu přišli sem...“ Verše Miroslava Floriana oslavující příchod Rudé armády do Prahy jsou první, co se mi vybaví v souvislosti s koncem druhé světové války u nás. Téma donekonečna omílané celé mé dětství, s ikonografií šeříků a tanku číslo 23, jehož historie nakonec nebyla taková, jak nám tvrdili.

Galerii v Městské knihovně v Praze, kde má rozsáhlou retrospektivní výstavu, považuje za nejlepší prostor na světě. Kreativita je podle něj zázrak, který umělá inteligence nenahradí. „Člověk by měl být rebel. Když příliš přebíráte od druhých, deformuje vás to,“ říká ve Vizitce. Proč ho neláká dokumentární fotografie? A jak vzpomíná na návštěvu Helmuta Newtona v Praze osmdesátých let? Ptá se Ondřej Cihlář.