Vltava

Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.

Jedu z knižního festivalu v Mariánských lázních a přesedám v Plzni. Jsem trochu nervózní, protože už v Plzni je jasné, že se na trati něco děje. Zpoždění naskakuje po kapkách, ale stabilně, takže do rychlíku Bavaria nasedám o půl hodiny později, než bych měla.

Saša Michailidis se ptá filmového kritika a publicisty Ondřeje Pavlíka a dramaturga Dnů evropského filmu Šimona Šafránka. Velká nádhera, Mládí, Božský, Milost… Filmy Paola Sorrentina, které spojují výrazný vizuální styl s osobitým vyprávěním, letos připomněly Dny evropského filmu. Doprovodný program nabídl i lekci jeho dvorního střihače. Jak právě střih formuje rytmus, atmosféru i způsob vyprávění snímků italského režiséra? Repríza z 16. 4. 2026.

Do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde je ředitelkou, chodila už jako malá. Pracovali tu totiž její rodiče Helena Štáchová a Miloš Kirschner. Letos zkraje května oslavila postavička Hurvínka sto let. I když se dnes považuje za dětskou loutku, zrodila se původně z kabaretního umění pro dospělé publikum. Taťulda Spejbl je jen o šest let starší a i když má divadlo několik desítek Spejblů a Hurvínků, stále jsou z lipového dřeva. Repríza z 26. května. 2026.

Bezprecedentní vlna veder mě smetla do otupělých mrákot, během kterých se nedalo dělat nic jiného, než pít vodu s ledem a číst. Vrátila jsem se tak k objemné knize od Naomi Klein s názvem Dvojnice, která mě svými texty a intepretací současného světa smetla do mrákot ještě hlubších.

Saša Michailidis se ptá Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MUNI a Tomáše Hubáčka z Národního filmového archivu. Hrála ve filmech jako Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec, Někdo to rád horké nebo Mustangové. Připomínáme si sto let od narození Marilyn Monroe. Repríza z 1. 6. 2026.

Psycholožka a bývalá disidentka se zamýšlí nad tím, co ji v současné společnosti znepokojuje, v čem vnímá mladé lidi jako naději, i nad tím, že změna je vždycky šance. Repríza z 13. dubna 2022.

Mám ráda britské filmy a seriály. Detailně zobrazují konkrétní prostředí, které do značné míry určuje, jak se v něm lidé chovají a dělá příběh uvěřitelným a svébytným. Britové si nepotrpí na abstrakci, nedefinovatelné tajemno nebo sáhodlouhé – nedej bože filosofické – rozpravy.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.