Vltava

Spolu s centrem Pompidou patří mezi nejvýznamnější centra moderního umění v Evropě. Nadace Maeght nedaleko Azurového pobřeží má ve svých sbírkách 13 tisíc děl od umělců jako Miró, Calder, Giacometti, Braque nebo Chagall. Tito umělci se v 60. letech sdružovali kolem pařížských galeristů – Aimé a Marguerite Maeght – a spolu s nimi se podíleli na návrhu nadace, kterou ročně navštíví přes 100 tisíc lidí.

Spolu s centrem Pompidou patří mezi nejvýznamnější centra moderního umění v Evropě. Nadace Maeght nedaleko Azurového pobřeží má ve svých sbírkách 13 tisíc děl od umělců jako Miró, Calder, Giacometti, Braque nebo Chagall. Tito umělci se v 60. letech sdružovali kolem pařížských galeristů – Aimé a Marguerite Maeght – a spolu s nimi se podíleli na návrhu nadace, kterou ročně navštíví přes 100 tisíc lidí.

Spolu s centrem Pompidou patří mezi nejvýznamnější centra moderního umění v Evropě. Nadace Maeght nedaleko Azurového pobřeží má ve svých sbírkách 13 tisíc děl od umělců jako Miró, Calder, Giacometti, Braque nebo Chagall. Tito umělci se v 60. letech sdružovali kolem pařížských galeristů – Aimé a Marguerite Maeght – a spolu s nimi se podíleli na návrhu nadace, kterou ročně navštíví přes 100 tisíc lidí.

Švédská akademie letos naprosto zaslouženě udělila Nobelovu cenu za literaturu francouzské Annie Ernaux, jedné z nejdůležitějších evropských spisovatelek současnosti. I v českém tisku o ní bylo napsáno dost a snad už není potřeba znovu vysvětlovat, v čem spočívá její význam. Rád bych se teď věnoval autorovi, který během svého života získá „literární Nobelovku“ s naprostou jistotou také.

Státní ceny Ministerstva kultury za rok 2022 byly uděleny v éře doznívajícího koronaviru a pokračující ruské agrese na Ukrajině při zdůraznění důležité role, kterou kultura v těžkých časech hraje. Co to ovšem reálně znamená pro kulturu i oceněné a v čem vidí smysl své práce, na to se ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková laureátů Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo spisovatelky Kateřiny Tučkové a romanisty Jiřího Našince.

Slouží P. Jan Uhlíř.

Umělecky vyrostl v Itálii, přesto ho tam dnes téměř nikdo nezná. Ani české publikum ovšem není ve věci Josefa Myslivečka, skladatele, jehož dílo silně ovlivnilo W. A. Mozarta, o moc znalejší. Napravit se to snaží životopisný film Il Boemo režiséra Petra Václava. „Zajímalo mě, co je to za člověka, který se rozhodne opustit jistoty vyplývající z majetku jeho pražské rodiny a vydá se za snem stát se operním skladatelem,“ říká.

Projekty na pomezí umění a designu nabourávají představy o naší přítomnosti. Michal Kučerák, kurátor festivalu Uroboros a výstavního projektu #Datamaze: Hybridní stav, popisuje nutnost přezkoumávat náš vztah technologiím. Environmentální antropoložka Karolína Žižková spolu s biodesignérkou Hanou Komanovou mluví o projektu Fertiliser Rehab, léčebny pro závislé plodiny. Umělec a grafik zvaný Ryska se hlásí z roku 2050, kde existenci supermarketů dokládá jen Muzeum supermarketů.

Saša Michailidis mluví se svými hosty o tom, jak se soukromé kulturní instituce vyrovnávají s vysokými cenami energií nebo nakolik kvalitní je takzvaná vizuální identita firem v tuzemsku. Je reálná proměna české kinematografie dle manifestu mladé filmařské generace? A může být korporátní umění kvalitní a ve veřejném prostoru přínosem?

Multiprostorová básnířka, jejíž práce se sklem na pomezí umění a designu je oslavou nedokonalosti a formální čistoty – tak výtvarnici a vedoucí ústeckého ateliéru Prostorové tvorby Ladu Semeckou popsala mezinárodní porota Designbloku, když jí udělovala cenu Grand Prix za mimořádný počin. Jak ji ovlivnil profesor Vladimír Kopecký a čtyřletý pobyt v Japonsku? Proč potřebuje mít v ateliéru uklizeno a v čem je inspirativní chyba? Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.