Vltava

Současný svět je někdy tak přehledný. V roce 2021, například, vyšly v Čechách a na Moravě jenom dvě knížky, které stojí za pozornost. Ani jedna z těch dvou – abych byl přesný – nevyšla na Moravě. Tou první – která je navíc mnohem, mnohem lepší nežli ta druhá – jsou básně, prózy a dramatické texty Gerharda Rühma, co pro nakladatelství Rubato přeložil Pavel Novotný.

Letošní ročník mezinárodní kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko začíná ve středu 28. září a nabídne například tvorbu filmařů, kteří točí ve ztížených podmínkách a opouští své komfortní zóny. Jaké další snímky bude možné vidět a v jakých prostorách se festival odehrává v ArtCafé představuje ředitelka Gabriela Knýblová. O svých intimních filmech mluví ruský režisér Vadim Kostrov a režisér Milan Klepikov, kteří jsou hosté letošního programu.

Saša Michailidis se ptá Jitky Pánek Jurkové, ředitelky Českého centra v Bruselu a Anežky Bartlové, šéfredaktorky časopisu a webu Artalk. Kulturní program v rámci českého předsednictví Radě Evropské unie je dle organizátorů velmi bohatý. Nepůsobí ale kvůli tomu příliš chaoticky? A komu je vlastně určen? Má oslovit bruselské úředníky, nebo veřejnost? Má smysl provokovat jako před lety s Entropou? Co zatím nejvíce zaujalo?

K finštině, jak říká, se dostal omylem. Původně chtěl studovat ruštinu a angličtinu, ale tato kombinace se v 80. letech na pražské Filosofické fakultě studovat nedala. Ruštinu, kterou si zamiloval díky ruské klasice, mohl studovat jen s jugoslavistikou nebo korejštinou: „Korejština mi přišla vzdálená. Pak mě napadla finština. Byla to exotika, tak jsem do toho šel.“ Nejen o překladatelských začátcích a pastech finštiny mluvil Vladimír Piskoř ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Domy nás obvykle oslovují svou architekturou, výškou a rozlehlostí, výzdobou nebo umístěním v prostoru. Ale jsou i takové, které k nám promlouvají skutečnými slovy, vyvedenými ozdobným písmem na průčelí.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Koncem září v pražském Kampusu Hybernská proběhne již po deváté mezinárodní festival současné ilustrace Lustr. Doprovodný program cílí jak na dětskou a dospělou veřejnost, tak profesionály v oboru. O výstavě, workshopech i nové rezidenci Remix Comix přišla do pátečního ArtCafé pohovořit kurátorka Barbora Müllerová. O křehkých i praktických stránkách života umělce v 21. století mluví ilustrátorka Lucie Lučanská a Přemek Černý.

Saša Michailidis mluví se svými hosty o Bradleym Strattonovi, frontmanovi Circus Praha, americkém hudebníkovi, který silně ovlivnil tuzemskou scénu v 90. letech a který ve středu zemřel. Připomněli jsme spisovatele Michaela Cunninghama a jeho román Hodiny, který si můžete na Vltavě poslechnout jako četbu na pokračování. Věnovali jsme se Mezinárodnímu festivalu Divadlo Plzeň a podívali jsme se do Brna, kde se sešly špičky seriálové tvorby na festivalu Serial Killer.

„Pocházím ze země, která leží příliš na východ od Západu a zároveň příliš na západ od Východu,“ popsal Sławomir Mrożek v roce 1986 ve svém dramatu Smlouva poněkud ironicky Polsko. Zmíněná analogie – kterou není třeba vnímat jen z hlediska geografického – je svým způsobem stále trefná a vystihuje mj. i hlavní město této země – Varšavu.

Saša Michailidis se ptá hudebníka a skladatele Honzy Ponocného a Ondřeje Bezra, redaktora kulturního zpravodajství Lidových novin. Kytarista, zpěvák a producent Bradley Stratton zemřel ve středu ve věku 55 let. Američan, který výrazně ovlivnil hudební scénu v tuzemsku v 90. letech, založil kapely Circus Praha a Snake Eaters. Jakou pozici měly v tehdejším mainstreamovém bigbeatu? Nakolik inspirativní byly pro další české muzikanty? A proč se nepokusily uspět v zahraničí?