Vltava

Jedním z autorů literatury pro mládež, kteří jsou u nás v posledních letech nejvíce vidět, je bezesporu spisovatel a pedagog František Tichý, jemuž právě vyšla nová kniha s názvem Rekrut 244. Zakladatel a ředitel alternativního pražského gymnázia Přírodní škola se ve svých dosavadních dílech nechával inspirovat tragickými osudy vybraných dětí z terezínského ghetta, jejichž připomenutí věnoval i řadu projektů se svými studenty.

„Pro Alexeje Peškova, jak se skutečně Maxim Gorkij jmenoval, v posledních čtrnácti dnech jeho života tiskli speciální číslo Pravdy a Izvěstiji, protože v opravdových vydáních se denně psalo o Gorkého zdravotním stavu. V jeho výtiscích se zprávy nevyskytovaly. Ale snad by bylo bývalo lepší, kdyby byl dostal normální vydání, alespoň by se byl pobavil.“

Film Indián / rozhovor s režisérem T. Svobodou, Vila Fiala – 4. díl / cyklus A. Rokosové, rubrika Nové knihy / J. Nejedlý, výstava Divočáci na Mezinárodním festivalu ilustrace a komiksu LUSTR / rozhovor s dramaturgyní B. Müllerovou, česká kultura v Bruselu v září / referát M. Krafla, festival Serial Killer / T. Pilát živě. Moderují Naděžda Hávová a František Šedivý.

Saša Michailidis se ptá dramaturgyně festivalu Serial Killer, publicistky Táni Zabloudilové a švédského producenta Johannese Åhlunda. V Brně se tento týden schází špičky seriálové tvorby, jakým směrem se ubírá? A proč je právě Švédsko evropskou seriálovou velmocí? Nakolik se vyplatí producentům experimentovat se žánry? A jak k rozvoji seriálů přispívá konkurence streamovacích služeb a kabelových televizí?

„Vítězslavu Kaprálovou bych zařadila nejen do české moderny, ale přímo do české avantgardy. Svou dobu předběhla v řadě hudebních ohledů. Melodie uměla nádherně podtrhnout neotřelými harmoniemi, její hudbu mohu poslouchat i po pětadvaceti letech zas a znova,“ říká o v Brně narozené umělkyni Karla Hartl, zakladatelka torontské The Kapralova Society. Odkaz umělkyně i mýty s ní spojené probrala ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

V posledních letech – nejspíš i vlivem pandemie – u nás přibývá spisovatelek, které se po řadě vydaných próz či básnických sbírek rozhodly napsat svou první knihu pro děti. Po Aleně Mornštajnové, Olze Stehlíkové či Simoně Rackové se k tomuto kroku odhodlala i Dora Kaprálová, jejíž knížka Pan Nikdo a bílá tma nedávno vyšla v nakladatelství Baobab s ilustracemi Darji Čančíkové.

Býval společenským centrem tehdejší Prahy, koncertoval v něm Mozart i Beethoven. Poslední čtyři roky byl barokní Clam-Gallasův palác v centru Prahy zavřený kvůli rekonstrukci, která vyšla na půl miliardy korun. Veřejnosti se poprvé otevře 28. září, na programu dne otevřených dveří budou komentované prohlídky.

Zbytky hradu vypínající se nad řekou Jizerou svědčí i dnes o mimořádné velikosti a výstavnosti středověkého sídla. Dražický hrad založil ve druhé polovině 13. století Řehník z Litovic, ale dostavěli ho až jeho synové. Jeden z nich se stal kanovníkem pražské kapituly a později biskupem, jenž výrazně zasáhl do českých dějin. Biskup Jan z Dražic byl podivuhodnou postavou, dnes zcela zapomenutou, beznadějně zapadlou v učebnicích dějepisu.

Saša Michailidis se ptá divadelního publicisty Vladimíra Hulce a Radmily Hrdinové, divadelní kritičky deníku Právo a spolupracovnice Vltavy. Čím experty zaujala dramaturgie letošního Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň? Kdo je Mickem Jaggerem současného světového divadla? Jak velkou roli hraje v kvalitě inscenací už ustavený, zkušený soubor? A jaké jsou světové divadelní trendy a co naše současné divadlo postrádá?

Mmonwu znamená doslova duch a jde o tradiční a unikátní divadelní formu Igbů z jihovýchodu Nigérie. Ztělesněním duchů jsou právě masky. Jejich prostřednictvím jsou mrtví předkové či nesmrtelní bozi zváni mezi živé, aby spolu vedli dialog. Ale nepředstavujte si žádnou spiritistickou seanci. Mmonwu je vlastně zábavná a oslavná pouliční show, prostoupená hudbou, tancem, barvami a občas i slovem.