Vltava

Kdy vznikaly protiletecké kryty v Kladně a čím byl výjimečný ten s označením BZ 12, ve kterém dvacet let sídlil jeden z depozitářů Památníku národního písemnictví? Dozvíme se to z dalšího dílu seriálu Aleny Rokosové.

Nese označení BZ 12, byl vybudovaný v 50. až 60. letech pro kladenskou Poldovku a byl to největší protiletecký kryt v Kladně. Ještě nedávno v něm byly uložené tisíce knih Památníku národního písemnictví, který od 90. let třetinu obřího krytu využíval jako svůj depozitář. Do veřejně nepřístupného a většině lidí utajeného krytu se v červenci – před zabalením posledních krabic s knihami – vypravila Alena Rokosová.

Itálie je vysoká betonová zeď, za kterou jsou vidět poslední dvě patra paneláku s větráky obloženými plechem. Napravo od nich vyčnívá vrcholek pinie a vlevo trčí skrumáž antén z minulého i tohoto století na konci ploché taškové střechy. Tři výstřižky ze starých obrázkových časopisů nalepené vedle sebe na betonový spodek nekonečné světlemodré oblohy, co zrní horkem a drnčením cikád.

Slouží pražský biskup David Tonzar spolu s farářkou Radkou Zikovou.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

„Když jsme s kamarádem Ondřejem Brodym na AVU začínali, lámali jsme tabu. Teď už to není revoluce, ale spíš evoluce. Víc než překvapení je pro mě důležitá romantika. Ale i v ní může být něco divného, nepříjemného,“ říká Mark Ther. Vizuální umělec, jenž je na české scéně známý zpracováním témat spojených se sexualitou a oblastí Sudet, byl ve Vizitce hostem Markéty Kaňkové.

Osobitý – to je slovo, kterým lze označit jak spisovatelskou dráhu Jakuba Juháse, tak i životní osudy klíčové postavy jeho nové prózy, za jejímž názvem PS se ukrývají obrácené iniciály romantického básníka Sándora Petöfiho. A osobitý je i způsob, jakým s touto ikonou a jejím příběhem autor, potažmo jeho hlavní hrdina v knize naložil.

Pramením. Tajně a divoce. Rozevírám sevřené dlaně země. Odvaluji kameny nepřístupného svahu Černé hory. Jako vlasy do copu se sbíhám, sbíhám z úbočí. Kdyby ses chtěl napít z mého pramene, musel bys najít každý můj drobný vlas. Ale ty chceš přijít k mé studni sevřené kapradím a myslet si, že je to ten klín, ze kterého se deru. Chceš vidět rodící se řeku.

„Mívám romantické chvíle v narvané tramvaji mezi I. P. Pavlova a Karlovým náměstím, kdy mě napadají texty, které dodělávám doma. Přímo na demonahrávku ale text napsat neumím,“ přiznává spisovatel a spoluzakladatel Respektu Jáchym Topol. Jak reflektuje 90. léta a svůj nejslavnější román Sestra? Proč novinařina ztratila svou sílu? Jak se do jeho života obtiskla studia antropologie? A co se skrývá v pozůstalosti Filipa Topola? O tom všem mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Postavit si svůj vlastní dům znamená vymezit si v prostoru místo, které nechám změnit podle svého obrazu. Ale stejně jako fakt toho, že někde jsem, ještě neznamená, že na dané místo patřím, nemusí tam patřit ani můj dům. Domy totiž ani zdaleka nemusejí přirozeně a organicky vyrůstat ze své parcely, odrážet nějakou definovanou architektonickou tradici a ducha, ale přesně naopak – mohou být svědky touhy po úplně jiných končinách, prostředích a světech.