Vltava

Vybavuju si, že když jsem kdysi během vysokoškolského studia četl Sociologii Anthonyho Giddense, jedna kapitola začínala pozoruhodnou antropologickou zprávou. Týkala se kmene Načirema a jeho rituálů. Zpráva popisovala, že každý Načirema si dvakrát denně strká do úst podivné dřívko a sleduje u toho svůj odraz nebo že ženy v kmeni disponují magickou schopností zavřít vítr a pak ho používat ve svůj prospěch.

Dokumentární fotograf Tomki Němec dlouhodobě zachycuje lidskoprávní tematiku, lidi a život na ulicích či v dětských domovech, ostatně i proto se během pandemie covidu spojil s režisérem Viktorem Taušem a jeho představením Amerikánka. Fotil Václava Havla, ale také trampy, mezi které se sám počítá. „Teď už mám na tramping málo času, ale zvažuju, že si koupím nový, pořádně teplý spacák, abych mohl venku přespávat v zimě,“ řekl také ve Vizitce, kam jej pozval Ondřej Cihlář.

Na filmovém festivalu v Benátkách bude k vidění i česká klasika. Divákům se představí digitálně zrestaurovaný film Karla Kachyni Ucho. O významu tohoto filmu nám víc řekne naše spolupracovnice, filmová publicistka Alice Aronová.

Pozdní léto přichází pokaždé nečekaně. Dovolené končí, krajina se vyprazdňuje. Vrací se do ní ticho a klid. Nejlépe změnu ukazují břehy řek a vodních ploch. Vylidňují se, jistě proto, že prázdniny ani letos netrvají dva roky a náhle končí. Stromy se najednou tiše zrcadlí na klidné hladině a vracejí se na ni vážky a žáby. Pro poutníky další nádherný čas.

Při objevování příležitostí a nástrah přicházejících s rozvojem digitálních technologií asistují ve školách, knihovnách i rodinách roboti William a Meriwether, Netvor nebo kouzelník. Vzdělávací aktivity z těchto sfér popisuje Eva Nečasová, designérka a zakladatelka iniciativy AI dětem. Svoji zkušenost přináší i student Josef Kahoun, spoluautor počítačové hry Codeventure. David Kudrna ze vzdělávacího oddělení NÚKIBu přináší tipy, jak nezamrznout v oblasti kyberbezpečnosti.

Když se v roce 2015 vzedmula vlna nenávisti proti uprchlíkům ze Sýrie, rozhodla se Vesna Evans, že na papír přenese své zkušenosti z doby, kdy s rodiči utíkala před válkou v Jugoslávii. Kniha Sametový domov sice vychází z prožitého, Evans o ní ale mluví jako o fikci. „Víc než vzpomínky mě při psaní zasáhly babiččiny dopisy,“ vzpomněla ve Vizitce na svou příbuznou, která válku prožila v Sarajevu v jedné ze čtvrtí, kde se děla ta největší zvěrstva.

Kari Hotakainen patří v současnosti k nejčtenějším a také nejvšestrannějším finským autorům. Jeho tvorba zahrnuje prózu, poezii, esejistiku, knihy pro děti i divadelní a rozhlasové hry. Se svými romány, z nichž některé byly zfilmovány, sklízí úspěchy u čtenářů i kritiky a řada z nich vyšla také u nás. Hned čtyři jeho tituly vydalo nakladatelství dybbuk vpřekladu Vladimíra Piskoře – a totéž platí pro nedávné české vydání autorova nejnovějšího románu Příběh z roku 2020.

Běžná selhání jsou druhým celovečerním filmem režisérky Cristiny Groșan. Scénář k dramatu o jednom dni v životě tří žen, který je narušen tajemným přírodním jevem, napsala Klára Vlasáková.

Slova jako umělec a básník se snad ze všeho nejvíce ostýchají či přímo bojí sami umělci. Proč tomu tak je? Když jsem se na to optal skoro devadesátiletého Václava Ciglera, odpověděl mi: Slovo umělec bych asi nepoužil, protože pokaždé se vidím jinak, a to nejen co se týká práce, ale i kvůli reflexi toho, jak jsem se vyvíjel a jak jsem se vnímal.

V týmu Pražského jara začal pracovat v osmnácti jako dobrovolník v press centru. Později přišla nabídka na post tiskového mluvčího a před třemi lety jej bývalý ředitel Roman Bělor ustanovil svým zástupcem. Letos 1. srpna přišel čas, kdy se Pavel Trojan stal ředitelem festivalu. S Danielem Jägerem ve Vizitce mluvil i o tom, jakými jmény by rád oživil program a jak hodlá bojovat se všudypřítomným nedostatkem financí.