Vltava

„Dobrý učitel zpěvu, zkrátka někdo, kdo pěvce hlídá a dokáže ho usadit „zpátky do kolejí“, je něco jako dobrý sportovní trenér,“ říká basista Jan Martiník. Ačkoliv kvůli práci přesídlil z Ostravy do Berlína, stále nedá dopustit na svou první učitelku zpěvu Elišku Pappovou. O kontrastu mezi hlasem a vzezřením pěvce, vztahu k Berlínu i ke skladbám, které zpívá, mluvil Jan Martiník ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

Možná se vám to taky stalo. Znáte nějaký obraz, protože jste ho viděli stokrát na stránkách časopisů nebo knih. Je to pro vás ale dílo obyčejné, byť slavné. Nechápete, proč je kolem něj takový poprask. Jenomže pak ho spatříte naživo a pocítíte jeho sílu. Pochopíte, proč ho ta sláva obestírá. Ohromí vás totiž kouzlo originálu, které novinový obrázek nedokáže přenést.

Letošní ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti se tradičně věnuje i vzdělávání v oblasti filmu a audiovize. Agáta Hrnčířová si přímo do stanu Českého rozhlasu přizvala Adélu Mrázovou a Terezii Křížkovskou, které stojí za Národním filmovým muzeem a ve vzdělávání využívají i nové technologie, jako je například virtuální realita. O zkušenostech z pedagogické a lektorské praxe mluví i lektor a metodik Aeroškoly František Topinka.

Už zas se říká, a možná jsme s tím nikdy nepřestali, že je Haškův Švejk karikaturou české malosti. Nedávno jsem to slyšel od lékařského etika, kterého si z mnoha důvodů vážím. „Je u nás tradice, a to není jen těch čtyřicet let komunismu, „zvažuje etik, „všechny národy mají svého archetypálního vojáka. Skotové Williama Wallace, Statečné srdce, které bojuje.

Knihy píše už dvacet let a jeho tématem je téměř vždycky svět, ve kterém se aktuálně nachází. Vystudovaný právník, spisovatel a publicista David Zábranský mluvil s Klárou Fleyberkovou v rámci Měsíce autorského čtení o motivaci k sepsání covidové novinky O jednom zachraňování života, o tom, proč své texty píše do mobilu, o bezzubosti „literatury po čtyřicítce“ a také o nástrahách deníkové formy. Vztah k pravdě má totiž prý dost komplikovaný.

Lze srovnávat dvě tak vzdálené „mladé demokracie" jako Tchaj-wan a Českou republiku? Jak nám přesun „jinam" dokáže změnit perspektivu a co taková zkušenost říká o nás? I o tom se v prvním díle svého cyklu Tchaj-wan pohledem literatury bavila redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková se spisovatelkou Radkou Denemarkovou, kterou její pobyt na zmíněném ostrově přiměl k tomu, aby mu věnovala knihu, na níž právě pracuje.

Jaká je současná tchajwanská literatura a která témata jsou pro ni podstatná? V jakém je psaná tempu a kteří tchajwanští autoři k nám přijeli představit svou tvorbu? Co nám jiná kultura může říct nejen o sobě, ale i o nás? To se pokouší při psaní nové knihy zjistit Radka Denemarková, která se rozpovídala o tchajwanské literatuře a jejích tématech.

Když máte k dispozici nespočet mýtů, jak z nich pro čtenáře vybrat ty nejlepší, které stojí za zachování pro další generace? Jaké příběhy o vytrvalosti, odvaze, sepětí s přírodou nebo podivuhodných monstrech si vypráví původní obyvatelé Tchaj-wanu? Čím tchajwanská lidová slovesnost připomíná písně a nakolik je pro ni podstatný rytmus? O třech nejznámějších legendách domorodých etnik si s redaktorkou Mozaiky Šárkou Jančíkovou vyprávěla tchajwanská spisovatelka Kate Dargaw.

Čím to, že v tchajwanských hotelech zpravidla chybí čtvrté patro? Co dělat, abyste si během Měsíce duchů nepřivlekli domů nechtěného neviditelného podnájemníka? Jaká témata nejvíc pálí současné tchajwanské autory? A proč není dobré se na Tchaj-wanu rozčilovat? Nejen o knize Ostrov duchů si povídala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková s její autorkou Klárou Wang Tylovou, která na Tchaj-wanu léta žila.

V pětatřiceti opustil kancelářskou práci a rozhodl se zkusit být rybářem. Pak o tom napsal knihu a stal se oceňovaným autorem prózy. A později i uznávaným environmentalistou. Řeč je o tchajwanském spisovateli a oceňovaném průkopníkovi eko-environmentální literatury Liao Chung-ťiovi.