Vltava

Polský institut v Praze je jedním ze čtyřiadvaceti podobných institutů po celém světě. Jejich hlavním cílem je rozšiřovat a prohlubovat povědomí o polské kultuře, dějinách a společnosti. Ten pražský najdeme na Malém náměstí, ale vchází se do něj z Karlovy ulice. V prvním patře budovy se nachází zázemí a knihovna, která nabízí odbornou literaturu, encyklopedie, učebnice pro výuku polského jazyka a zároveň výběr z polské beletrie nebo poezie. Provází ředitel Maciej Ruczaj.

Bulharský kulturní institut sídlí v Klimentské ulici v Praze. Jeho cílem je prezentovat bulharskou kulturu a kulturně-historické dědictví a také posilovat dobré jméno Bulharské republiky. Spektrum činnosti institutu je široké, zahrnuje výstavy, koncerty, literární čtení, projekce, prezentace, přednášky, vzdělávací programy a hry, workshopy i scénická vystoupení. Průvodkyní byla projektová manažerka Jitka Zárubová.

Jestli něco symbolizuje moderní československou architekturu 20. století proslavenou ve světovém měřítku, je to horský vysílač a hotel Ještěd – gesamtkunstwerk dokonalý do posledního detailu. Jde o naprosto jedinečnou stavbu, která ve všem myslitelném překročila hranice běžného a to nejen ve své době. Ptří k dílům architekta Karla Hubáčka a jeho týmu sdruženého v jím založené architektonické skupině SIAL.

Goethe-Institut je kulturní instituce Spolkové republiky Německo. Jeho sídlo se nachází jen několik metrů od Národního divadla – v nárožním secesním domě na Masarykově nábřeží. Jeho hlavní činností je podpora znalosti německého jazyka a pěstování mezinárodní kulturní spolupráce. Informováním o kulturním, společenském a politickém životě zprostředkovává komplexní obraz Německa. Naším průvodcem byl tiskový mluvčí této instituce, Tomáš Moravec.

Slovenský institut v Praze sídlí na náměstí Republiky. Je jedním z pilířů diplomatického zastoupení v České republice, patří do zřizovatelské působnosti slovenského Ministerstva zahraničních věcí. Jeho institucionální filozofií je vytvářet a šířit pozitivní povědomí o Slovensku. S podrobnějšími informacemi o poslání institutu a s jeho programem nás seznámila ředitelka Ľubica Krénová, se kterou se setkal Vojtěch Kemenny.

Náš veřejný prostor byl po dekády v Československu i spřáteleném zahraničí (země RVHP) formován časovými ukazateli tzv. jednotného času (času řízeného z hodinové ústředny nebo matičních hodin umístěných v ředitelně závodu, školy, na dopravním dispečinku). Charakteristické černobílé ciferníky s výraznými ručičkami a jednoduchými indexy hodin cvakajících po minutových intervalech tvořily vizuální identitu mnoha veřejných prostor od škol a nádraží přes veřejné instituce.

Letos v květnu vyjel po několikaleté renovaci na svou první jízdu pro veřejnost motorový vůz M290.002 Slovenská strela z Kopřivnice do Ostravy a zpět. Legendární železniční motorový vůz s charakteristickým červeným nátěrem a výrazným aerodynamickým profilem, dílo konstruktéra Sousedíka, architekta Grégra a tatrováckých techniků. Železniční vozidlo z poloviny 30. let dokázalo vysokorychlostním železničním spojem v rekordním čase propojit Bratislavu s Prahou.

JAWA – zkratka tvořená kombinací počátečních písmen jmen Janeček a Wanderer. Prvorepublikový konstruktér a podnikatel Františej Janeček stojí za československými motorkami, které později v polovině 20. století dobyly svět. JAWA je fenoménem technickým, konstrukčním, ale i designovým, živým i dnes, zejména v novodobých interpretacích ikonických modelů JAWY, tzv. kývaček a péráků.

Portugalské centrum v Praze se nachází v ulici Na Příkově. Působí v oblasti jazykového a kulturního vzdělávání s cílem šířit portugalský jazyk a kulturní rozmanitost portugalsky mluvících zemí – především Portugalska, Brazílie, Angoly a Mozambiku. Jde o rozsáhlé společenství 230 milionů lidí na pěti kontinentech, které spojuje jeden jediný jazyk – portugalština. S děním v této instituci nás seznámí Petra Šantorová.

Legendární československá tramvaj T3 na podzim oslaví 60 let. Na konci listopadu roku 1962 poprvé vyjelo několik vozů s charakteristickou dvojicí kulatých světel – uživatelsky přívětivý a mimořádně krásný design této kolejové legendy oceňují odborníci, designeři i cestující veřejnost dodnes. Málokdo ale ví, že tétrojky se v obrovských sériích exportovaly do světa, především tedy do spřátelené ciziny. Vyrobilo se jich bezmála 14 tisíc kusů.