Vltava

Jestli se dá o někom říct, že si v práci hraje, pak je to tanečník, choreograf, jeden ze čtyř vedoucích tanečního souboru Dekkadancers a rodák z maltského ostrova Gozo Štěpán Pechar. K tanci se dostal těsně před dvacítkou, a přestože mu podle vlastních slov „nešlo vůbec nic“, dostal nabídku angažmá v Baletu Národního divadla. O plánech, ale i o minulosti napěchované do multimediální inscenace Muž z Malty a o maminčině zápolení s češtinou mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Existuje hned několik důvodů, proč by byla velká škoda, kdyby knížka s názvem Čipí měla zapadnout v záplavě nových titulů určeným dětským čtenářům. Stostránkový svazek s naivní dětskou kresbou na obálce v sobě totiž ukrývá nadčasový příběh, od jehož prvního vydání sice uplynulo již více než půlstoletí, ale na čtivosti ani hodnotě mu to pranic neubralo.

Anton Dolin je jedním z osmi světových kritiků, kteří na nejvýznamnějších festivalech zveřejňují hodnocení filmů do prestižní tabulky časopisu Screen International. Je i aktivním youtuberem, má za sebou bohatou rozhlasovou činnost a donedávna byl šéfredaktorem filmového časopisu Iskusstvo kino.

Milan Kundera napsal: Román objevuje všechny neznámé stránky existence v podobě krásy. A totéž by se asi dalo říci o architektuře. Jen je třeba dodat, že krása každého povedeného románu, či každé povedené stavby, objevuje jinou, svébytnou krásu, která je výsledkem přesvědčení romanopisce i architekta.

Jak dosáhnout rovnocennějšího způsobu vzájemného mezidruhového soužití a jakou roli může mít v tomto procesu umění? Vztah lidí a zvířat je ambivalentní: jednou jsou naši domácí mazlíčci, jindy zase potrava. Pozvali jsme si kurátorku Hanu Janečkovou a socioložku Terezu Vandrovcovou, které se podílely na knize Dotek zvířete, a umělkyni Denisu Langrovou, jejíž videa je v současnosti možné vidět na výstavě Člověk a zvíře v pražské Entrance Gallery.

Poslech hudby tzv. na pohodu? To Slavomíru Hořínkovi není vlastní, čas od času ale na internetu zapátrá po nových zajímavých interpretech. Svůj čas dělí mezi komponování, vedení Katedry skladby na HAMU a pětičlennou rodinu, ve Vizitce ale s láskou mluvil i o Jeruzalému, „rušném, akusticky přehlceném městě.“ Tichou stránku tohoto místa zachytil v niterné skladbě Třísky pod kůží. I o ní byla řeč ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Místo původně zamýšleného New Yorku, zakotvila v Paříži. Stříbrné plátno ji uchvátilo natolik, že v Paříži vystudovala prestižní filmovou školu La Fémis. Dnes má Božena Horáčková za sebou tři celovečerní snímky a nespočet krátkometrážních. Její poslední film Walden zaznamenal úspěchy a byl uveden na prestižních filmových festivalech v Cannes nebo v Locarnu. Teď v září konečně vstoupí i do francouzských kin.

Čerstvá absolventka prestižní pařížské akademie se ve své tvorbě zaměřuje na propojení fotografie a vědy, hlavně biologie. Se svými snímky má úspěch. Všimli si jí nejen ve vědeckých laboratořích, ale její fotky se prodávají do soukromých sbírek.

Český skladatel Kryštof Mařatka žije mezi Prahou, Paříží a teď i Brnem. Pro Janáčkovu operu připravuje Továrnu na absolutno. Čapkovi se ale věnuje i jinak. V září se ve Filharmonii v Hradci Králové uskuteční večer ve spojení hudby a vědy, ke kterému přizval Jiřího Grygara. V rámci českého předsednictví Evropské unie byl vybrán jako rezidenční skladatel na celou sezónu do pařížské Invalidovny.

Česká umělkyně Filomena Borecká začala studiem pražské Akademie výtvarných umění. Na konci 90. let se rozhodla odjet do Paříže a uspěla při přijímacích zkouškách na prestižní Ecole des Beaux-Arts a pak i v New Yorku. Svou práci soustředí na dech i na duši, propojuje kresbu i instalaci. Sama v takovém případě mluví o androgynní formě i uměleckém díle.