Vltava

K uměleckému vyjádření, jakým je performance, vedla spletitá cesta. Alespoň tak to vysvětluje česká performerka žijící v Paříži Brigita Zrůstová. Dnes se svou prací prezentuje na prestižních místech hlavního města Francie, zve mezinárodní umělce a propojuje kultury.

Volá mi Mónika. Žije na jihu Brazílie, v malém městečku Nova Petrópolis, kde jsem strávila asi sedm zim. Tedy brazilských lét. Říká, že tam prší, je vlhko a v noci teploty klesnou na nulu. „Vždyť to znáš,” povzdechne si do telefonu. A já si chtě nechtě musím připomenout, jak velká zima mi byla v tropické Brazílii, nebo v subtropické Argentině, nebo ve španělské Granadě. Ano, nejvíc zima mi byla vždycky na jihu.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Přesně sedm let po uložení ostatků Josefa Toufara do hrobu v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti mluvil hudební skladatel Jiří Trtík ve Vizitce o rodinné vazbě na tohoto umučeného faráře, o jeho modlitbě, kterou po vyzvání básníkem Milošem Doležalem zhudebnil, i o touze nechat si vyrobit skleněný nástroj. Tématem rozhovoru s Hanou Slívovou byl ale také nedávný „site specific“ Koncert pro les, ve kterém hrál hlavní roli fagot.

Teorie informace říká, že čím méně je zpráva v daném kontextu očekávatelná, tím vyšší míru sdělení nese. To je podstata médií. A proti ní tak často, marně a přece nutně bojujeme. Zejména když média rezignují na vše ostatní a pasou už jen ne po pravdě, ale po neočekávatelném. Po senzacích.

Přesně před třiceti lety jsem trávila konec prázdnin v černohorském letovisku Sveti Stefan, bývalé rybářské vesničce s malebnými kamennými domky. Pár let předtím jsme ostrůvek spojený s pevninou jen úzkou kosou okukovali jako něco, kam se jako Čechoslováci s chudičkým dinárovým přídělem v životě nedostaneme.

V české krajině se ukrývají místa, která jako silné magnety přitahují přítomnost lidí a významné události. Přesvědčit se o tom můžeme i na nevysokém kopci nad řekou Jizerou, na němž bylo vybudováno půvabné město Benátky nad Jizerou. Jeho osídlení je neobyčejně prastaré. Objevily se tu stopy celé řady prehistorických období, které dokazují, že na tomto příhodném místě u Jizery se usídlila celá řada etnik. Prozatím nejstarší nálezy pocházejí z nedalekých Horek.

Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.

Minule jsme zažili let svobodného ducha, tentokrát se ponoříme se do alchymické nádoby duše, jak ji poznávám v díle amerického psychoterapeuta Thomase Moora. Snad žádný jiný žijící terapeut mě tolik neovlivnil jako tato 82. legenda archetypální psychologie. Moorův přístup k duši vyvěrá z žité duchovnosti, a má v cyklu úvah o bdělé spiritualitě své místo.