Vltava

Brusel je velmi kosmopolitním městem a každý z evropských národů tu má velmi početnou komunitu krajanů. Ta česká se potkává i díky uměleckým nadšencům. Na každoroční Rybově mši v provedení sboru Brusinky a orchestru Sinfonietta, na plese České inspirace nebo na velikonočních dětských dílničkách. Martin Luhan tentokrát mluvil se zástupci organizátorů – předsedkyně sdružení Česká inspirace Simony Pohlové se ptal, jaké byly jeho začátky.

„Jako malý jsem rodinu neustále obtěžoval tím, že jsem něco hrál, předváděl se a vyráběl loutky,“ usmívá se pětadvacetiletý Štěpán Gajdoš, všestranný režisér a herec, který stejnou měrou tvoří pro děti i dospělé. Úzce spolupracuje s pražským divadlem X10, jeho inscenace uvádí i Komedie nebo brněnská Polárka. Režii na DAMU vystudoval po herecké konzervatoři, jak ale ve Vizitce Markétě Kaňkové řekl, při hledání výsledného tvaru stále využívá i herecký základ.

Nadcházející takzvané České předsednictví Evropské Unii znamená samozřejmě velké pozdvižení pro celou českou komunitu v Bruselu. Ale jak se to projeví v kultuře? Jak se na druhou polovinu roku chystají oficiální instituce zastupující českou kulturu v Bruselu? Znamená pro ředitelku Českého centra Jitku Pánek-Jurkovou české předsednictví nějakou změnu?

Dálnice je hezké slovo. Podobně jako u jiných hojně frekventovaných se častým užíváním už trochu zastřel jeho původ, skutečnost, že vlastně znamená „dálková silnice“. Slovníková definice říká něco o tom, že dálnice je rychlostní komunikace pro automobily, zpravidla víceproudá. Jenže slovníková definice jako obvykle zdaleka nepokrývá všechny významy.

Bohoslužbu vede starší sboru Jiří Kysilko, káže pastor Jan Cvejn.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Ateliér založený na vzdálené on-line komunikaci měl ještě dávno před tím, než k tomu společnost donutil covid. Profesní život dělí mezi pedagogiku a praxi, přičemž kromě sakrálních staveb jej zajímá i to, jak zlepšit život ve městě. Jenomže diskuse o urbanismu je mravenčí práce, obzvlášť když se o změny snažíte v konzervativním městě. Hostem Aleše Spurného byl ve Vizitce architekt Jan Mléčka.

„Ve třinácti jsem doma objevila desku s přechodem pro chodce na obalu. Když začala hrát píseň Come Together, už nikdy nic nebylo jako dřív, popisuje spisovatelka Simona Bohatá svůj iniciační kulturní zážitek. Kromě The Beatles má ráda i fotografii a filmy, z těch českých ji svou atmosférou zaujalo Osmdesát dopisů Václava Kadrnky. Ve Vizitce ale s Markétou Kaňkovou mluvila samozřejmě i o svých knihách, ovlivněných životem na Žižkově a ve Strašnicích.

Při představě válečných bojišť první světové války nám většinou vyvstanou na mysli zákopy, v nichž se krčí tisíce vojáků čekajících na povel k útoku. Představujeme si nudu, strach, násilí a všeobklopující úzkost z toho, co může každou chvíli přijít.

Saša Michailidis mluví s Helenou Koenigsmarkovou, ředitelkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze, a kurátorem Adamem Štěchem. „Jeho“ kreativní kolektiv OKOLO připravil pro milánské Trienále designu a architektury výstavu k současnému fenoménu tzv. dreamscapes, snových fiktivních interiérů. Proč nakonec vybrali pouze díla zahraničních autorů? Na co navázali a v čem je expozice přelomová?