Vltava

Jsou Evropané předurčeni k mnohojazyčnosti? A jak se vypráví dějiny okrajových zemí Evropy? Které hlasy by měly být víc slyšet a co nám pomáhají pochopit?

Na jaké nejbizarnější otázky kdy odpovídal? Mění se jeho humor s věkem? A jak se staví k politické i jiné korektnosti, zejména pokud její aplikace zasahuje do umění? Na to se izraelského povídkáře Etgara Kereta ptala amerikanistka Hana Ulmanová.

Její knihy nadchly i belgickou královnu Mathilde. Čím vším dokážou její vhledy do světa ortodoxních Židů v Belgii nadchnout i další čtenáře, proč je v nich důležité jídlo a jak těžké je proniknout do uzavřené komunity chasidských Židů, na to se spisovatelky Margot Vanderstraeten ptala amerikanistka Hana Ulmanová.

Jak spolu souvisí psaní a tělo? Dokáže zkušenost smrti blízkého člověka lépe zachytit esejistika, literatura faktu nebo umělecká literatura? Na to se polské spisovatelky Miry Marcinów autorky knihy Osiřelec ptala Anna Luňáková.

Jdu na testy a všechno se ve mně svírá: co když neprojdu? Už jen barva vlasů není zcela vyhovující. A co barva očí, pigmentace, stavba těla? To vše bude podrobeno výzkumu, který se nedá ošidit. Když se mladí muži chtěli vyhnout vojně, pomohlo někdy šikovné sebepoškození nebo známý na psychiatrii.

Fake Gucci studio je kolektiv mladých umělců a zároveň sdílený ateliér, který najdete ve starém vybydleném bytě v centru Prahy. Kromě klasického ateliéru slouží i jako místo pro setkávání, výstavní prostor nebo prodejní galerie. Jak vypadá tvorba Fake Gucci studia a jakou roli hraje v tvorbě umělců prostor a kolektiv? Jakub Vinařický se vydává přímo do ateliéru za malířkou Julií Stavianis Špačkovou, fotografkou Viktorií Macánovou a kurátorkou Editou Hornovou.

Saša Michailidis se ptá Dana Merty, ředitele Galerie Jaroslava Fragnera, pořádající Landscape festival, a kurátorek Festivalu m3/Umění v prostoru Dagmar Šubrtové a Ivy Mladičové. Upravovat nádraží a okolní krajinu je v Česku složitější než v jiných západních zemích, umělecké instalace ve veřejném prostoru tu podléhají zdlouhavému a často frustrujícímu procesu schvalování. Jak se na tom podepsala 90. léta? A jak by se mohlo proměnit okolí pražských nádraží?

Ačkoliv dnes už mnoho lidí nedá tolik na různé věštce, přece jen vypadá lákavě, že bychom aspoň v něčem mohli předpovídat budoucnost. Samozřejmě vědecky. Když se podíváme zpět, jestli se lidé trefili, nemůže dát jednoznačnou odpověď. Někteří vizionáři byli velmi přesní, jiní se jen zasnili a mysleli si, že všechno půjde rychle.

Slouží P. Michal Podzimek.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.