Vltava

Saša Michailidis mluví s filmovou režisérkou, teoretičkou a děkankou FAMU Andreou Slovákovou a Matějem Strnadem z Národního filmového archivu. Bez digitálních zásahů by se filmové skvosty z minulosti už nemohly promítat v moderních kinech. Jak digitalizované Sedmikrásky zabodovaly v Cannes? A vznikne kvůli restaurování filmů nový obor na FAMU?

Jako detektiv si vystudovaná japanoložka a kunsthistorička naposledy připadala, když sledovala prolínání čínské tušové malby do japonského umění. Právě jemu ostatně zasvětila celý svůj profesní život. Dnes si ho šéfka asijské sbírky Národní galerie spojí hlavně se zenovou malbou, kterou v Salmovském paláci aktuálně vystavuje. O expozici Zenga – japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Napsal jsem kamarádovi, kterého jsem dlouho neviděl. Vlastně jsem na něj dávno ztratil kontakt. Vševědoucí internet mi ale zjevil, že před časem kamarád vydal knihu, a tak jsem se přes vydavatele a různé recenze nakonec proklikal až k jeho mailové adrese. Což je důkaz, že život ve 21. století má nesporné výhody.

Saša Michailidis mluví s prorektorem UMPRUM Radkem Sidunem a grafickým designérem Tomášem Celiznou, který působí v nizozemském Amsterdamu. Jak profesionálové z oboru vnímají záměr Moravské galerie přesunout tradiční přehlídku grafického designu Bienále Brno do on-line prostoru? Proč s digitální platformou nesouhlasí?

Michael Kocáb je hudebník – zpěvák, textař, klávesista a skladatel, ale také někdejší politik. V současné době přemýšlí nad tvorbou dvou dokumentů a jedné desky, ale také nad prezidentskou kandidaturou. Definitivně se prý rozhodne v čase prázdnin. Jak ve Vizitce řekl Ondřeji Cihlářovi, vhodného kandidáta prozatím kolem sebe nevidí.

Pro lidi středního věku, k nimž se s dovolením počítám, evokuje slovní spojení „umělá inteligence“ vědeckofantastické komiksy a minipovídky z časopisu ABC, které patřily v 80. letech k povinné literatuře skoro každého kluka. Většinou představovala jev člověka nějakým způsobem znepokojující či přímo ohrožující.

Stráví-li dnes spisovatel delší čas v cizině na tvůrčím nebo pracovním pobytu, považuje se už takřka za samozřejmost, že o této své cestě podá nějakou zprávu. Severočeský literát a performer Patrik Linhart se v tomto ohledu vskutku činí – v nakladatelství Větrné mlýny mu vyšla již třetí podobně laděná kniha, nesoucí název Jazyk ve lví tlamě.

1. června začíná první ročník mezinárodního festivalu nonverbálního divadla HAMU MyMime. Jeho cílem je spojit svět profesionálního a studentského divadla a vytvořit platformu pro setkávání umělců i široké a odborné veřejnosti. Kdo se na festivalovém jevišti potká? Jak si české nonverbální divadlo stojí v porovnání se zahraničím? Hosty Hanky Malaníkové jsou ředitel festivalu Adam Halaš, klaun a pedagog Roman Horák a absolvent Katedry nonverbálního divadla Arman Kupelyan.

Saša Michailidis si povídá s publicistkou a editorkou ČRo Plus Martinou Vackovou a spolupracovnicí ČRo ve Francii Marií Sýkorovou. Filmový festival ve francouzském Cannes je sice akcí spíš pro filmové profesionály, na filmy vedlejších sekcí si ale zvykli chodit i mladí cinefilové. Podařilo se festivalu vrátit lesk z období před pandemií covidu? A jaké místo na festivalu zaujímala válka na Ukrajině?

Kniha vzpomínek kontroverzního podnikatele Ivana Jonáka Sex, disco, revoluce byla spouštěcím momentem příprav inscenace Discoland, kterou do Divadla Na Zábradlí připravila autorská dvojice Petr Erbes – Boris Jedinák. Prvně jmenovaný divadelník a také fanoušek her všeho druhu byl hostem Vizitky, v níž s Markétou Kaňkovou mluvil i o tom, proč v létě vezme žebřiňák a s amatérským souborem objede vsi na Vysočině.