V poslední době při svých přednáškách na vysoké škole zaznamenávám zvláštní jev. Čím dál tím víc studentů během výkladu nepoužívá k pořizování poznámek tužku a papír, ba dokonce ani počítač. Místo toho ve svých dlaních křečovitě svírají chytré mobilní telefony a soustředěně se mračí do displejů, na které okraji bříšek obou palců střídavě a nepravidelně poklepávají.
Pro Ivana Ivanova, hudebního redaktora a bývalého šéfredaktora časopisu Rock&Pop, je vinylová deska víc než jen hudební nosič. Jako sběratel a znalec létá za deskami až na druhou stranu zeměkoule, radil vydavatelstvím s jejich reedicemi a potkáme ho na také vinylových burzách. ArtCafé Pavla Zelinky přináší historky spojené s fanouškovskou vášní, ale i rady, jak přistupovat k trhu s gramofonovými deskami. Hudbu hrajeme přímo z vinylů a gramofonu.
Saša Michailidis si povídá s architektem Petrem Hájkem a skladatelem Jakubem Ratajem. Petr Hájek vytvořil multifunkční prostor DOX+ tak, aby šel vyladit podle požadavků konkrétních interpretů. A co víc, na statická táhla, která jsou zde umístěna, se dá hrát jako na struny. Co pro oba hosty znamená komponovaná architektura a jak přistupují k práci s prostorem? A je v Česku dostatek vhodných míst pro interpretaci soudobé hudby?
Když si Veronika Loulová jako malá holka chtěla doma zatancovat s hudbou, musela vybírat z klasické čtyřky Haydn – Mozart – Beethoven – Bach. „U nás hrála vždycky jen klasika. Táta působil ve sboru ve Státní opeře a v létě nás hlídal tak, že nás bral s sebou,“ říká. I proto pro ni opera představuje to nejbezpečnější prostředí.
Jedeme rychlíkem Vysočina. Sedíme u špinavého okna a povídáme si o místech, kudy projíždíme; vedle přes uličku sedící rodina se k našemu hovoru sice nepřipojí, ale nechá se jím inspirovat, dívají se do mobilu a pak slyšíme, jak říkají: cukrovinky Velim, žvýkačky a želé. A my zase Kolín, Kutná Hora, vysoká věž kostela v Čáslavi, Labe, pole, luka, zajíci, bažanti a srnky a všelijaké výstavy a výlety.
Výsledkem projektu Videoarchiv Národního filmového archivu (NFA) je otevřená databáze českého pohyblivého obrazu, který stojí mimo kontext kinematografie. Projekt v ArtCafé představuje filmová historička a kurátorka Sylva Poláková a audiovizuální umělec a kurátor Martin Blažíček. Fungování feministického archivu audiovizuálních děl Centre audiovisuel Simone de Beauvoir v Paříži přibližuje spolu s Agátou Hrnčířovou kurátorka Nicole Fernandez Ferrer. Moderuje Alžběta Žabová.
Saša Michailidis mluví s Martinou Lehmannovou z Mezinárodní rady muzeí ČR a Marií Prokopjukovou z Ukrajinské iniciativy v ČR. Ruští vojáci při příchodu do muzeí často se zbraní v ruce slibují, že vzácné předměty odvezou do bezpečí. Reálně ale hrozí, že bude odcizené umění prodáváno do soukromých sbírek. Jak tedy zabránit tomu, aby se s ním dál obchodovalo?
Jeden z těch prvních teplých dnů, kdy vyrazíš v kraťasech a bílá předloktí tě upomínají, že jsi v poslední době trávil až moc času uvnitř. Přes den si splníš svoje, práce, spory, studenti, chléb náš vezdejší dej nám dnes. Přichází večer, letní večer, dáš si pivo a posadíš se s ním na obrubník, náměstí před tvýma nataženýma nohama, loď kostela za zády.
Saša Michailidis mluví s publicistkou Janou Soprovou a teatrologem a pedagogem DAMU Janem Jiříkem. Daniela Špinar končí ve funkci umělecké ředitelky Činohry Národního divadla. Inscenace na rozloučenou, Shakespearova komedie Mnoho povyku pro nic, je snahou o to pobavit publikum i sebe samu. Jaký odkaz po sobě Daniela Špinar a její tým zanechaly?
Letos se v Benátkách sešlo více výstav, kde vidíme dialog umění a architektury. A zajímavé je, že často nereagují jenom na formu architektury, ale také na to, co vypovídá o společnosti, ve které vznikala. Protože výstavy jsou většinou v reprezentativních palácích, nabízí se – vzhledem k tématu bienále – silné téma ke konfrontaci.