Vltava

Fascinují ho hezké a funkční věci a rád by jednou fotil například pro automobilku Porsche, do svých playlistů pak stahuje hudbu, co pohladí duši. Během pandemie koronaviru získal coby reportážní fotograf spoustu nových zkušeností, nejraději se ale věnuje dokumentární fotce. Co všechno v jeho pojetí taková fotografie obsahuje? I o tom mluvil fotograf Vojtěch Veškrna ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Pro kresby jednoho z nejvýznamnějších českých ilustrátorů a výtvarníků druhé poloviny dvacátého století byla typická hravost, výrazová zkratka, sarkasmus i pohled dětskýma očima. Proslavil se především jako autor Maxipsa Fíka.

Dočetl jsem se nedávno v jedné historické publikaci, že při příležitosti druhého slavnostního otevření Národního divadla v roce 1883, tedy po dostavbě po požáru, svážely obecenstvo do Prahy divadelní vlaky.

Pro Tomáše Pospiszyla, jednoho z kurátorů výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, je určující, že tohoto teoretika umění nezajímaly umělecké styly, ale to, jak umění plní svou společenskou funkci. Chalupecký také tvrdil, že umění nemůže sloužit politickým úkolům, protože jeho posláním je být pravdivým. Jenže nakonec i aktuální expozice politiku nečekaně řeší, a to kvůli válce na Ukrajině. A část výstavy o vztahu Chalupeckého k ruské avantgardě tím nabývá na zajímavosti.

V minulosti rád jezdil na čundry, teď s sebou občas bere své děti – naposledy jim v brdských lesích liška odcizila svačinu. Odmala sportuje, což se ukázalo jako velká výhoda při natáčení filmu Poslední závod o osudu Bohumila Hanče. S Ondřejem Cihlářem ale ve Vizitce mluvil i o svých oblíbených režisérech anebo o tom, jak se dostal poprvé před kameru v soutěži O poklad Anežky České.

Pražskému hradu dal jeho současnou podobu architekt a urbanista Jože Plečnik, od jehož narození letos v lednu uplynulo 150 let. Osobnost lublaňského rodáka představí výstava otevřená v Tereziánském křídle Starého královského paláce a v exteriérech Hradu 1. dubna, kdy na Hradě začíná letní turistická sezóna.

Právě začíná filmový festival studentské tvorby FAMUFEST. Mladí tvůrci v letošním ročníku představují imaginativní filmy, které se vymykají zavedeným rámcům. V čem je jejich tvorba inovativní? Jaké filmy a programové speciality festival přináší? Agáta Hrnčířová se ptá kreativní ředitelky Hany Šormové a dramaturga Jana Černého. Autoři Šíma Müllerová a Petr Kamil Ponec představují snímky Dear deer a Na věčnost, které bude možné v rámci přehlídky vidět.

Dům s lékařskou ordinací realizoval architekt Adolf Rading pro lékaře Ericha a jeho ženu Ernu Rabe ve spolupráci s výtvarným umělcem Oskarem Schlemmerem, sochařským i scénografickým vizionářem, který se na legendárním Bauhausu zabýval pohybem, tancem a choreografií. Jeho robotické figury a mechanické kostýmy, do kterých oblékal studenty Bauhausu, se výrazným způsobem otiskly také v podobě domu Rabe, který se stal oslavou moderního životního stylu a fenoménu lidského těla.

Deska Symphonic Tribute to Hana Hegrová vychází bez přispění populární šansoniérky, bohužel už k výročí jejího odchodu. Tušila ovšem, že se něco podobného chystá. Za maxisinglem se čtyřmi písněmi, jejichž nahrávky byly obaleny symfonickým kabátem, stojí vydavatel Tomáš Padevět.

Dotáhl by to Jan Werich tak daleko, kdyby se nemohl opřít o zázemí, které mu poskytovaly jeho nejbližší? Tato otázka jistě napadne čtenáře knihy s názvem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. Tereza Brdečková v ní seznamuje s osudy i uměním tří žen, které se vyskytovaly v hercově intimním okolí: jeho manželky Zdenky, dcery Jany a vnučky Zdenky řečené Fanča.