Vltava

Mluví o sobě jako o méně konformním diplomatovi, vřelý přístup k lidem se mu hodil například v roce 2010, kdy na své pákistánské misi musel „žehlit“ zveřejnění karikatur proroka Mohameda norským tiskem. Letos mu skončí mise v České republice – zemi, jejíž jazyk ovládl téměř dokonale a kde si taky pořídil milovaného psa Pepíka. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce velvyslanec Norského království Robert Kvile.

Jedním z dvanácti titulů vydaných v rámci březnového Velkého knižního čtvrtka byl nový román Bianky Bellové s názvem Ostrov, jenž vyšel v jejím domovském nakladatelství Host a který bude překvapením i pro řadu čtenářů znalých předešlé autorčiny tvorby. Stoosmdesátistránková próza je totiž víc než čímkoliv jiným oslavou tradičního vypravěčství.

Dostala se mi do ruky fotografie, která oživila moji dávnou otázku. Proč chce člověk povědět svůj příběh? Řadu let se totiž zabývám vlivem příběhů na naše myšlení, vnímání reality a životní pocit. Nakolik tvoříme svůj osud, a nakolik osud utváří nás? Nakolik jsme my sami příběhem? A nakolik to všechno zapadá do děje, který nás přesahuje?

Rusista Tomáš Glanc doufá, že stávající situace zájem o ruské či běloruské autory zvýší: „Už teď vidím kolem sebe, že lidé chtějí znát souvislosti literárně-ideologické i politologicko-filozofické a snaží se porozumět té hrůze, která se nyní děje.“ Ředitelka Svazu knihkupců a nakladatelů Marcela Turečková k tomu dodává, že klasická ruská literatura se vydává i nadále: „Na trhu jsou tři překlady Bratrů Karamazových, vydává se Andrej Platonov, připravuje se Zločin a trest.“

Stefan Rebenich je německý historik, specialista na starověk. Jeho koníčkem je zahrada. Píše o ní pravidelné sloupky pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. A nyní je nakladatelstvi Klett-Cotta vydalo knižně pod názvem Kultivovaný zahradník. Svět, umění a historie zahrad.

Ve válce na Ukrajině nyní vidíme, jak rozdílný je přístup Ruska k hodnotě lidského života od přístupu demokratických zemí. A hned za ním následuje stejně barbarský přístup ke kulturním hodnotám, patrný například v destrukci měst. Ten nereflektuje ani funkce budov, ani jejich kulturní, historickou, památkovou hodnotu. Není to jen politický střet, ale především střet hodnotových světů. Střet barbarství a kultury. Který tady v principu byl vždy.

První retrospektivní výstava Paola Pallucca v Paříži sice již skončila. To nám ale nebrání se o jeho tvorbě zmínit a poučit se o stěžejních momentech historie postmoderního designu. Pod názvem Luck and Sex. That’s all připravila objevenou výstavu galerie Ketabi Projects ve spolupráci s kurátorem a galeristou Paulem Bourdetem. Ten strávil poslední dva roky pátráním po Palluccovi – zapomenutém mistrovi dekadentního designu osmdesátých let.

Tři desítky studentů a studentek Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění utekly před válkou z Ukrajiny do Prahy. Útočiště našli v uměleckém centru Jakta78, kde s pomocí souboru Cirk la Putyka mohou nejen bydlet, ale také trénovat.

Kamarád Denis, výjimečný překladatel z čínštiny a dalších jazyků, mi čas od času posílá ukázky překladů svých objevů. Poslední várku několika čínských povídek jsem si vzal na cestu, když se konečně objevila možnost někam trochu vyjet.

Facka na Oscarech přilákala víc pozornosti než filmy samotné a vrhla na ceremoniál ještě horší světlo v době, kdy se pořadatelé marně snaží přilákat k přenosu více diváků, říká Irena Hejdová. Filmová publicistka i její kolega Pavel Sladký se shodují, že ocenění filmů jako V rytmu srdce či Král Richard: Zrození šampiónek potvrzuje, že porota vybírá průměrné kýče. Oběma také vadilo ignorování války na Ukrajině. Co naopak hosty potěšilo? Poslechněte si celý oscarový Akcent.