Vltava

Kontext s okolím je v architektuře jedním z klíčových pojmů. Může být významový, vizuální, obsahový, či ve způsobu fungování. Příklad můžeme najít v práci švýcarského ateliéru Miller & Maranta, jehož výstava právě probíhá v Domě umění v Českých Budějovicích. Na jejich projektu modernizace a dostavby Villy Garbald ve vesnici Castasegna ve švýcarském Ticinu vidíme dva historicky podmíněné přístupy ke kontextu hned vedle sebe.

Proč je dnes těžké vyrobit takový seriál, jakým bývala Arabela? Jak doháníme kvalitu v žánrech typu talk show, které u nás nemají tradici jako na západě? A proč pravděpodobně nikdy nebude možné vyvážet za hranice český humor? I o tom mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem producent Michal Reitler, který po deseti letech přešel z České televize na Novu.

Když v roce 1925 vytvořil původem maďarský designér a architekt Marcel Breuer první židli z ohýbané ocelové trubky, změnil tím nadobro vývoj užitého umění a předurčil dominantní technologii výroby moderního nábytku pro následujících 15 let. Snadno zpracovatelná trubková ocel byla v očích designérů vnímána jako zcela nový způsob, jak vyřešit otázku levného a dostupného nábytku. Ocelový sedací nábytek se stal symbolem avantgardy a jejích snah o vytvoření nového člověka.

Dobré ráno. Chtěl jsem dnes vyprávět o skvělé výstavě britské malířky Lubainy Hamid v londýnské galerii Tate Modern. O groteskních výjevech na obrazech držitelky Turnerovy ceny. Malířky se smyslem pro sarkasmus, s nímž jako černoška narozená v Tanzánii komentuje už od studií v 70. letech bělošská privilegia.

Bytové divadlo je často spojováno s herečkou Vlastou Chramostovou, která ve svém bytě v 80. letech pořádala ilegální divadelní sešlosti. Bytové scény ale úspěšně fungují i dnes. Jaký typ zážitku mini jeviště i hlediště nabízí? Hosty Hanky Malaníkové jsou Tomáš Staněk, spoluzakladatel divadelního souboru OLDstars, členka bytové scény Kočka v tašce Michaela Holubec Birtusová a Irena Hýsková, herečka divadla Orfeus, které se nachází v bývalém krytu civilní obrany.

Pavel Kosatík vystudoval právo a proslul jako autor literatury faktu, začínal psaním sci-fi. Spoluzaložil nakladatelství Kdo je kdo, pracoval jako novinář, poté odešel na volnou nohu. Od té doby píše knihy i televizní a filmové scénáře. Koncem roku vydal Slovenské století. „Vypadalo to, že Mečiar bude vládnout donekonečna, ale 20. století zakončilo Slovensko demokratickou katarzí,“ řekl ve Vizitce na vrub našich východních sousedů, kteří podle něj měli roku 1918 těžší start.

Spisovatel Marek Baroš, rodák z Valašského Meziříčí, kde se dodnes věnuje literatuře, divadlu a výtvarnému umění, knižně debutoval teprve loni, a to dětem určenými Pohádkami ze skládky. Jeho druhou knihou se stala próza Les, jež nedávno vyšla v nakladatelství Prostor a která spadá do kategorie postapokalyptické literatury.

Národní muzeum pokračuje v nejrozsáhlejším budování stálých expozic ve svých dějinách. Už jsou otevřené třeba Dějiny 20. století, Zázraky evoluce nebo Okna do pravěku. A právě na největší expozici věnovanou českému pravěku se zaměří seriál, který natočila Alena Rokosová.

Mamutice s mládětem nebo jediný český dinosaurus zachycený téměř v okamžiku své smrti. To jsou modely, které jsou součástí nové expozice Národního muzea Okna do pravěku. Jak vznikaly? Nejen to se dozvíme v druhém dílu seriálu, který natočila Alena Rokosová.

Když jsem byl malý, dost mě štvalo, když mě někteří při zjištění mého jména častovali zpěvem lidové písně kdesi od Buchlova s veršem: „Ty jsi, Martine, strom zelený...“ Zatímco krajní obezřetnost vůči lidovým popěvkům mě neopustila, přirovnání ke stromu mě vlastně nepřestalo zajímat.