V zimě v Praze ve Vile Štvanice, v létě na „domovském“ Kuksu a v dalších barokních památkách. Divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten v čele s Petrem Haškem je na scéně už dvacet let – a v baroku stále nachází nové inspirace. Naposledy se jeho tématem stal úpadek morálky. Petra Haška do Vizitky pozvala Markéta Kaňková.
Výjimečný program, živá atmosféra koncertních sálů, světoví umělci… to jsou hlavní atributy letošního 14. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Ten v pondělí 6. září tradičně zahájí dvě erbovní díla Antonína Dvořáka – Violoncellový koncert h moll a Novosvětská symfonie.
Jedu z Prahy na oslavu 60. výročí založení profesionálního českého divadla v Chebu a myslím na dojem, jaký ve mně zanechalo město, když jsem se tam byla v roce 1987 představit. Ten dojem nebyl vůbec provinční. Bydleli jsme tehdy v Plzni na sídlišti a mně se zdálo, že s námi nikdo byt v Plzni za Cheb nevymění, protože kdo by chtěl bydlet v tak nezajímavém městě, jako je Plzeň, místo v krásném, tajemném historickém Chebu?
Na konci června uspořádali studenti a studentky DAMU happening před branami školy, aby veřejně poukázali na to, co se na škole děje. Padala slova jako šikana, diskriminace, sexuální obtěžování. Jak na to reaguje vedení školy i fakulty, která si zakládá na svém renomé? Odpovídají rektorka AMU Ingeborg Radok Žádná, zástupkyně studentské iniciativy Ne!Musíš to vydržet Marie Luisa Purkrábková a Oleksandra Chernomashyntseva, a proděkanka pro vědu a výzkum na DAMU Alice Koubová.
Divadelní soubory Tygr v tísni a Geisslers Hofcomoedianten představují nomádskou operní travestii Římská Lukrecie. Hudbu složil Tomáš Hanzlík na libreto z roku 1713.
Za dar zjitřeného estetického vnímání vděčí své umělecky založené rodině. Sama studovala malbu, v profesním životě se ale věnuje kurátorské práci a přípravě výstav umění art brut. Důležité je pro ni přitom i to, aby publikum nenahlíželo na autory s psychickou chorobou skrz prsty. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce Terezie Zemánková.
Můj milý muži, opravdu jsem nikdy nechtěla být produkční. To slovo má v sobě v češtině něco velice otravného. Ještě tak producent, to má jakousi váhu (zřejmě kvůli tomu centu uvnitř), ale v literární branži je producent spíš nakladatel. Což jsem taky, ale o tomhle vznešeném povolání tady teď není řeč, ten přídomek si z nás dvou ostatně zasloužíš spíš ty.
Není pochyb o tom, že Lolita Vladimira Nabokova je jedním z nejznámějších a také nejkontroverznějších románů dvacátého století. Tato kniha a zejména její titulní hrdinka se stala inspiračním zdrojem pro Deník L. (1947–1952) Christopha Tisona. Ačkoli stylem se Nabokovovi nemůže rovnat, nabízí nové možnosti interpretace jeho dnes už klasického románu.