Vltava

Brzy ráno se toho dne krátce po hazardním vzletu v mlze zřítil nedaleko otrokovického letiště letoun Junkers F 13. Na palubě firemního stroje mířícího do švýcarského Möhlinu zahynul kapitán československého průmyslu, továrník Tomáš Baťa (1876–1932), a jeho pilot Jindřich Brouček. Právě tento okamžik, během něhož se na moment zastavil jinak překotně tepající Zlín, posloužil architektu Františku L. Gahurovi (1891–1958) jako východisko jeho koncepce nevšedního Památníku.

Nevím dobře, jak bych vám to vysvětlil, ale v noci na dnešek jsem nespal doma. Nejspíš vám to nevysvětlím. Nebo jo, ale jindy. Vlastně bych rád! Vždyť „ranní úvaha“ je pro přiznání ten nejvhodnější slohový útvar.

Svůj život dělí mezi hudbu, divadlo, film a výuku na pražské FAMU. Má rád texty skupiny Pet Shop Boys a jedním z nejkrásnějších večírků po koncertě jeho skupiny Midi Lidi prý bylo hraní a zpívání folkových písní u ohně. To teď ostatně zažívá i na svém nedávno pořízeném srubu. Hostem Hany Slívové byl ve Vizitce frontman Midi Lidí Petr Marek.

V Americe se staří lidé stěhují na penzi na Floridu nebo do New Mexika, ve Francii na Azurové pobřeží.

Slouží P. Michal Podzimek.

Vydejte se na jízdu, která začíná v Krušných horách, vlak vyjíždí z nekonečné stanice Moldava. Další zastávka je Praze, na holešovickém nádraží Praha-Bubny. Jízda končí v nádražní restauraci v Klatovech, kde 9. července začíná festival Trať.

Modrotisk přišel z Dálného východu, dnes patří mezi tuzemské tradiční řemeslné techniky. Co říká o naší minulosti a současnosti? Jak si stojí na Slovensku a v Japonsku?

Ruka na konci ramene – (spolu)práce v českém a slovenském umění. Tak se jmenuje aktuální výstava v kulturní zóně 8smička, kterou po architektonické stránce připravil Richard Loskot. Vystudoval Fakultu umění a architektury na Technické Univerzitě v Liberci, kde učí, je několikanásobný finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého a jeho tvorba je založená na vytváření situací, které tematizují lidské vnímání. Jak takové situace vznikají? I o tom ve Vizitce mluvil s Markétou Kaňkovou.

Vlak z Mariánských Lázní je překvapivě plný; nekoupila jsem si místenku, protože jsem to nečekala. Zdá se, že se už uvolnila možnost lázeňských pobytů, velká část cestujících jsou ženy s velkými kufry. Když jsem jela sem, jeden mladý muž mě za Prahou požádal, zda bych si nesedla na místo pro tělesně hendikepované, že mě z něj průvodčí nezvedne, zatímco jeho určitě ano.

V ArtCafé mluví umělkyně Elena Pecenová a Laura Trenčanská o jejich vztahu k psaní, poezii a o tom, jak přemýšlejí nad prostupováním textu do vizuálního umění.