Vltava

Sundal si střevíc a s pokřikem svobodu, svobodu jím mlátil do stolu, vzpomíná básník, knižní grafik, fotograf a Petr Palarčík na Václava Stratila, který měl v listopadu 1989 vernisáž v narvané olomoucké Galerii pod loubím. Druhý den svoboda opravdu přišla. „Od té doby říkám, že revoluce začala u nás,“ usmívá se Palarčík. Jeho Vizitku moderoval Michal Bureš.

Knihou s názvem Děti tlačí traktor, kterou vydalo Nakladatelství Petr Štengl, literárně debutuje dosud spíše na film zaměřený Vít Kořínek, jenž v současnosti pracuje na FAMU jako koordinátor programů vyučovaných v angličtině. Svazek čítající necelých sto stran obsahuje pestrou směsici jeho básní, mikropříběhů a zápisků, které napsal v průběhu uplynulé dekády.

Představte si, že je noc a vy se procházíte ponuře osvětlenou hotelovou chodbou, protože nemůžete usnout. Nebo se brouzdáte pískem pláže, než doputujete k majáku, který nikomu nesvítí. Nebo se vysoko nad vámi klenou žebra ocelové konstrukce, a vy čekáte v poloprázdné odletové hale. Popřípadě jdete dlouhou přestupovou chodbou mezi stanicemi metra. Sami. To všechno jsou prostory, kde se můžete cítit nějak zvláštně. Divně. Nejistě.

Jako dítě ji nebavila ani rytmika, ani výtvarka, zato v němčině se cítila jako doma. Dnes patří Petra Diestlerová mezi renomované překladatelky, z angličtiny do češtiny převádí angloamerickou prózu, anglicky píšící autory s kořeny v Asii i knihy pro děti. Proč je dobré dělat v životě chyby? I o tom ve Vizitce mluvila s Markétou Kaňkovou.

Terénem, který je třeba prozkoumat, je naše vlastní tělo a způsob, jak ho prožíváme. Džunglí našich identit nás v rozhovoru s Terezou Liškovou provede Markéta Jakešová, který se věnuje otázkám těla, francouzské fenomenologii a takzvané Actor-Network Theory.

V druhém rozhovoru ze série, která vznikla u příležitosti 150. výročí narození Marcela Prousta, vede Tereza Lišková rozhovor s filosofem Petrem Práškem, který se věnuje zejména fenomenologii a dílu Gillesa Deleuze.

Titul monumentálního díla Marcela Prousta Hledání ztraceného času volně inspiroval krátkou sérii rozhovorů, v nichž Tereza Lišková hledá otázky a podněty, které vycházejí ze všední žité zkušenosti. V prvním z těchto rozhovorů se filosof Miroslav Petříček zastavuje u pohledu na mraky a vytahuje z nich pointu, která vás snad potěší na duchu.

Jistě znáte to, když se nějaká nezajímavá, nezáživná či dokonce vysloveně nepříjemná situace nečekaně promění tím, že se v jejím rámci odehraje něco překvapivě dobrého. Například společenská událost, na kterou jdeme z povinnosti, ale v jejímž průběhu se zcela nepravděpodobně a k vlastnímu údivu setkáme s někým, díky komu se pro nás atmosféra zcela změní, a my si z oné události odnášíme jedinečný prožitek.

Slouží farář Tomáš Živný.

S žánrem performance je neodmyslitelně spjatá pomíjivost, kterou řada umělců vyhledává. „Vyčleňují se tak z komerční scény, chtějí pracovat nezávisle na kodifikaci umění jako zboží,“ říká performer, výtvarník a také děkan Fakulty umění Ostravské univerzity František Kowolowski. Sám tuto pomíjivost primárně nevyhledává. Na „jeho“ škole se navíc nově vyučuje, jak v oblasti umění podnikat.