Vltava

Co všechno obnáší příprava české výstavy šestatřiceti obrazů té nejslavnější ruské avantgardy? Jak se do jeho pracovního arzenálu vepsaly zkušenosti získané prací na krajském úřadě? I o tom mluvil ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

U společenských a stolních her jsme se s bratrem neustále hádali a kromě toho jsem nerada prohrávala, prohra srážela mé beztak nízké sebevědomí. Zvláště ponižující bylo prohrát dámu. Máma ji nade mnou vyhrála pokaždé, nikdy nepřimhouřila oko: ať mi bylo pět nebo deset, máma zkrátka v dámě vždycky vyhrála a pokaždé se mi po prohře s nepatrným stínem ironie v hlase posmívala: tak se mi to alespoň zdálo.

Dialog, naslouchání a společné hledání nové cesty – zástupci umělecké a kulturní obce se tento týden sešli s politickou reprezentací, aby společně probrali nejen stav kulturní politiky v Česku, ale hlavně aby hledali řešení nejpalčivějších problémů. Jaké úkoly čekají po volbách na nového ministra či ministryni kultury? A je požadavek „magického“ jednoho procenta na kulturu stále platný a dosažitelný? Výsledky diskuse shrnují Petra Kultová a Veronika Štefanová.

Jako malá tančila i zpívala, žádnému koníčku se ale nevydržela věnovat dostatečně dlouho. Zlomilo to až herectví, velmi ji bavila už první role statného kováře z pohádky Fimfárum. Dnes patří Jana Plodková mezi nejvýraznější české filmové a divadelní herečky. A kromě toho je i hlasem Vltavy. Do Vizitky ji pozval Ondrej Cihlář.

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou. E-mail: [email protected]

Představte si, že byste si mohli vytvořit nový svět z čisté nicoty. Takový, o jakém třeba sníte. Takový chce nabídnout nová inscenace Zázrak (s)tvoření souboru Laterna magika. Jedná se o autorské dílo, ve kterém chce režisér, choreograf, mim a současný umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry uplatnit svou vizi organického mísení všech složek – od pohybu, přes animaci až po kostýmy. Dominantou Zázraku (s)tvoření bude papír.

Zuzana Říhová vystudovala bohemistiku a komparatistiku, několik let vedla katedru bohemistiky v Oxfordu a nyní působí v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Autorka antologie avantgardní prózy Neplač, vstaň a střílej či monografie Vprostřed davu, věnované rovněž české avantgardě, je ovšem také sama literárně činná a v nakladatelství Argo jí právě vyšel nový román Cestou špendlíků nebo jehel.

Ve Vídni je léto, ale nejsou tady turisté. Pár se jich přeci jen najde, ale jsou jako drobky rozsypané u sochy Marie Terezie, kde si dávám s lidmi sraz, když se mám ve Vídni s někým potkat. Ta socha je prostě nepřehlédnutelná. A jak říká jedna moje kamarádka: „rozhodně nevysílá žádné matoucí signály“.

Železniční síť v naší republice funguje již dvě stě let a má svá specifika. Jaké důvody vedou k tomu, že se pro nádražní budovy nenachází nové naplnění, často chátrají nebo jsou rovnou demolovány? A proč bychom měli toto kulturní industriální dědictví chránit? Na otázky Terezy Špinkové odpovídá Alena Borovcová z NPÚ v Ostravě a Lenka Popelová s Karlem Hájkem z Fakulty stavební ČVUT.

Václav Zimmermann a Matěj Košárek vozí nezávislou kulturu na louku nad Provodovem. Činí tak ve spolupráci se zlínským spolkem Zvěřinec, za který mluví Vendula Tomšů.