Vltava

Historie rodu Schwarzenbergů sahá do 12. století. Šlo o bavorský šlechtický rod. Postupem času získal na síle, až se z něj stal jeden z nejvýznamnějších rodů v české, německé a rakouské historii.

V tomto díle se heraldik Vladimír Míka, který vypráví o zajímavostech významných šlechtickýh rodů, zaměří na rod Buquoyů. Není náhodou, že v jejich paláci dnes sídlí Francouzská ambasáda, neboť se jedná o starý francouzský rod, jenž se do Čech dostal až v období třicetileté války.

Původem středočeský rod Kolowratů, jehož kořeny sahají do 13. století, hrál výraznou úlohu v historii a politice nejen naší země, ale celé Evropy. Šlo o velké podporovatele umění a vzdělání. Není tedy divu, že v jejich řadách najdeme i nositele řádů zlatého rouna – dědičných hraběcích titulů.

V seriálu o Heraldických a jiných zajímavostech se dostáváme ke zdánlivě nejméně zajímavému erbu. Zatímco erby mnoha rodů se v průběhu let měnily a rozvíjely, Šternberkové, o kterých dnes bude řeč, mají stále „jen“ svoji hvězdu. Nacházíme ji však v mnoha velmi významných kontextech.

Rod Šliků, o kterém bude hovořit heraldik Vladimír Míka, zažil svůj největší rozkvět v 15. a 16. století. Pochází původem z Chebu, ale spojený je především s městem Jáchymov. To díky zdejším stříbrným dolům vybudoval. Napomohl tomu pravděpodobně i drobný podvod, jenž pomohl rodu k nemalému bohatství. S ním souvisí i skutečnost, že právě tento rod stojí za vznikem dnes běžně užívaného slova dolar, které je odvozeno od Jáchymovského tolaru.

Od otevření novorenesanční Historické budovy Národního muzea na Václavském náměstí uplynulo přesně 130 let. Jakou budovu architekt Josef Schulz navrhl a jak se proměňovala ve 20. století, jehož dějiny doslova prošly muzejním palácem?

Od otevření novorenesanční Historické budovy Národního muzea na Václavském náměstí uplynulo přesně 130 let. Jakou budovu architekt Josef Schulz navrhl a jak se proměňovala ve 20. století, jehož dějiny doslova prošly muzejním palácem?

Od otevření novorenesanční Historické budovy Národního muzea na Václavském náměstí uplynulo přesně 130 let. Jakou budovu architekt Josef Schulz navrhl a jak se proměňovala ve 20. století, jehož dějiny doslova prošly muzejním palácem?

V jakém světě dnes žijeme? Před třiceti lety mi to bylo jasné. Železná opona se roztrhla, svět se přede mnou otevřel a já nevěděl, kam dřív. Stačilo pár dní a nebyla tu žádná nepřekročitelná hranice. Mohl jsem se (skoro) beze strachu vydat kamkoliv a dosáhnout (skoro) čehokoliv. Dnes se naopak většina věcí zamotává, utápíme se v záplavě zpráv, fotografií, klipů a jemného cvakání digitální džungle.

Živá kultura se postupně uvolňuje. Od 17. května se na venkovních akcích bude moci sejít 700 diváků. O týden později bude možné pozvat až 500 diváků do vnitřních prostor. Co tato rozvolňování znamenají pro velké festivaly s převahou takzvané vážné hudby? A je o lístky zájem? Na otázky Daniela Jägera odpovídají ředitel Pražského jara Roman Bělor, ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka Jaromír Javůrek a ředitel Národního festivalu Smetanova Litomyšl Jan Pikna.