Druhé básnické sbírky Jany Hradilové publikující pod pseudonymem Janele z Liků jsme se dočkali teprve nedávno. Nese název Hryzla a vyšla jako třetí svazek nové odeonské edice Poezie, kterou řídí spisovatelka a editorka Olga Stehlíková. Básnířka na sebe poprvé upozornila před deseti lety svým vyzrálým knižním debutem, který jí vynesl nominaci na Cenu Jiřího Ortena.
Celý život se kameraman Martin Štrba věnuje přenosu slova do obrazu. Během pandemie koronaviru se ale role otočila, obrazy ze své hlavy se pokouší přepsat do slov. Pracuje totiž na autorské knize. Jeden z pracovních názvů zní Lovestory se smrtí, řekl mimo jiné ve Vizitce Markétě Kaňkové. Mluvili spolu o jeho cestě z Bratislavy do Prahy, o Hořícím keři, Šarlatánovi i o bolesti po odchodu syna Šimona.
Osobní setkání s kurátorem sbírek, jakým je třeba kurátor časoměrných přístrojů Národního technického muzea Patrik Pařízek, má jednu nepopiratelnou výhodu. Můžete se na rozdíl od běžného návštěvníka alespoň na některé exponáty podívat velmi zblízka nebo si je i vyzkoušet. A také můžete odborníkovi na měření času položit na závěr otázku takřka filosofickou: Byl by čas i kdybychom ho neměřili?
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy chce v rámci reformy rámcových vzdělávacích programů posílit výuku informatiky a naopak snížit hodinové dotace pro estetické výchovy. Proti záměru ostře vystoupila mimo jiné Asociace učitelů hudební výchovy. Jak reforma vznikala? A hrozí skutečně konec výtvarné a hudební výchovy? Ptá se Daniel Jäger předsedy Asociace Milana Motla, ředitele Odboru vzdělávací politiky MŠMT Jaromíra Berana a pedagožky a didaktičky Zuzany Fišerové.
Do rekonstrukce svého domu přirozeně začleňuje hliněné omítky a nedávno se naučil vezpívat do situace: hudba léči, a pomocí náhle přišedší melodie se mu prý podařilo povolit zatuhlou brusku. Jan Půlpán je profesí pračlověk a někdejší zvyklosti a způsob života se snaží přenášet do 21. století. Ve Vizitce o tom mluvil s Hanou Slívovou.
Základ informace o přesném čase vychází ze slunce. Z toho vyplývá, že je v každém městě trochu jiný přesný čas, protože slunce do něj dopadá v lehce odlišnémúhlu. Dokud lidé cestovali pěšky nebo koňmo, nebyl to až takový problém. Se zavedením železnice se však zjistilo, že bude zapotřebí čas přeci jen sjednotit. Vznikl tak čas Greenwichský. O tom všem natáčel Filip Jan Zvolský s kurátorem časoměrných přístrojů Národního technického muzea Patrikem Pařízkem.